CESTOPISY
Na motorkách po Slovensku

Radka jednou prohlásila... "projeli jsme už celou Evropu na motorkách, ale na Slovensku jsme pořádně ještě nebyli". To byla výzva!
Oprášili jsme naše zanedbávané stroje, (díky kabriu) a naplánovali rovnou 2 týdny putování směr Užhorod :-)
Nikam jsme nespěchali, takže první zastávka byla ještě v ČR v TELČI. Lehce opršalý penzion v centru a dost turistů.
Dá se doporučit - max. na 1 den.



Ráno se sluníčkem vyrážíme přes Rakousko směr Slovensko, cíl je PEZINOK a to díky svým vinicím.
Bohužel Pezinok je ještě větší díra než jsme mysleli, ale vše zachraňuje vinařství Matyšák se svou restaurací a výběrem vynikajících a cenově dostupných vín. Můžeme jen doporučit - důvod se tam někdy vrátit!!



Po ochutnávce slovenského vína jsme chtěli poznat i vyhlášené slovenské lázně. Cestou se ještě zastavujeme na zámku Bojnice.
Volba padla na RAJECKÉ TEPLICE.
Už jen kvůli spa resortu Afrodita.
Bydlíme na okraji města v penzionu s krásným výhledem, takže centrum je na dochoz.
První dojem z lázní je, že se tady někdo asi zbláznil!! V malém městečku stojí šílená napodobenina řeckých lázní pro asi stovky Rusů a Arabů. Ti tady kupodivu nejsou. Mramor, zlato a nevkus. Určitě ta hrůza stojí za návštěvu už jen pro přesvědčení, že to nejsou kulisy z natáčení o Řecku.
Vstup na vše a celý den bratru 50Eur. Trepky a župan v ceně. Užíváme si "luxus" a koupání.




Po 2 nocích dáváme přesun směr VYSOKÉ TATRY - ŠTRBSKÉ PLESO.
Máme zde hotel Toliar s krytým parkovištěm. První den je nádherně a tak obcházíme pleso a kocháme se.
Bohužel v noci se mění počasí - na Lomnickém Štítě je -8 a připadlo 10cm sněhu! U nás na Štrbském jen 4C a výhled do mlhy :-(
Rozhodujeme se pro výlet vlakem a busem do LEVOČI. Pohodové městečko zapsané v UNESCO. Takový horší Telč.
Vlaky i busy nám různě ujíždí, tak to máme trochu pestré.
Další den začalo ještě pršet - nic moc. Počasí nás zamklo v horách :-(




Třetí den využíváme přestávky v dešti a mizíme do mlhy. Bohužel vypouštíme plánovanou návštěvu Dukelského průsmyku - leje tam. Cestou párkrát zmokneme, ale vše je v pohodě.
Středem Slovenska se dostáváme po obědě na ZEMPLÍNSKOU ŠÍRAVU.
Máme zde menší komfortní hotýlek přímo u jezera. Zrovna tady končí svatba - tak musíme počkat než ho dají do provozuschopného stavu :-)
Další den podnikáme vyjížd´ku k přechodu VYŠNÉ NEMECKÉ - UŽHOROD. Východněji jsme na motorkách nikdy nebyli - dál je Asie!!
Potkáváme pár motorkářů na endurech - děláme si fotky u cedulí. Cestou se stavujeme na oběd v Michalovcích.
Pizzerie "Romana" na parkovišti toho moc nenabídla, raději jídlo vracíme. Bohužel i na Šíravě "chcípnul pes". Není to žádné rušné Lipno.
Nikde ani noha, kromě motorkáře z Liberce a koní co se pasou na betoně :-) Jak říká Radka - taková "divnozem".



Dáváme východu vale a točíme směr západ resp. BANSKÁ ŠTIAVNICA.
Cestou využíváme silničky v průsmycích Nízkých tater. Jsou tu samí "opálení kluci" a žádný pes ani kočka.
Modlíme se za jízdy ať nám motorky "nechcípnou", protože tady by nás také sežrali, jako ty kočky a pejsky :-)
Banská Štiavnica je jedno z mála měst, na které se dá na Slovensku dívat a je pod Unescem.
Dáváme procházku s večeří v místním pivovaru ERB. Zde nás nemile překvapí ceny - 2 jídla, 2 piva, 1 slivovice - 1500Kč!! Kde na to ti Slováci berou??



Bohužel se má kazit počasí, takže vymýšlíme trasu kam dál, když bude další den pršet. Nakonec vyhrává MIKULOV.
Jedeme za sluníčka, ale již s mraky za zády. Snažíme se využít slovenské okresky a míjíme malé vesničky i lány travky :-)
Ubytování na místě si musíme trochu "vydržkovat" v menším hotýlku pod hradem, ale pohoda. Zřejmě stále zde platí co motorkář = póvl.
V noci přichází déštˇ. Nemáme motorky v garáži, takže je druhý den přemísťujeme mokré pod nějaký přístřešek grilování u hotelu.
Další den zůstáváme.
Vyšlápli jsme na Svatý kopeček, vypili pár lahví vína a poradili místním "jak to mají správně s tím vínem dělat" - určitě to všechny zajímalo :-)




Ráno nás budí sluníčko, platíme lehce předražený hotel a po silničkách jižních Čech mažeme domů. Kupodivu jsou zde samé uzavírky a objíždˇky, takže Romanovi tečou nervy, když už po 3 projíždíme stejnou křižovatkou!!
Radka jako ukončení cesty chytá včelku Máju do rukávu. Následuje taneček a svlékání na táborské silnici. I tak otok celé ruky léčila týden :-( auuu.
Nakonec celí, hladoví a spokojení dorážíme odpoledne domů.



Bylo to fajn a hlavně bez nehody. Můžeme jen doporučit!
Najeto cca 2000km.


Muzeum Ferrari Maranella

Na své cestě do Toskánska s "Malým Bobešem" jsme narazili i na městečko MARANELLA kde je muzeum závodních vozů FERRARI.
Nemohli jsme odolat - návštěva "stojí za to"
Jinak Toskánsko nás nadchlo a určitě by se vyplatilo "udělat" ho i na motorkách !! Opravdu paráda, silnice dobrý a výhledy nezapomenutelný !
Více máme na našich stránkách stačí kliknout:





Více fotek najdete v galerii na rajčeti - stačí kliknout:
Mototour 2016 Balaton, Chorvatsko, Slovinsko, atd......

Protože většina Čechů slyšela o Balatonu, ale skoro žádný z nich tam nebyl, my také ne a tak jsme vyrazili. A nejen tam.
Zjistili jsme, že jsme ještě také neviděli "rodnou hroudu" Vinnetoua - Plitvická jezera a necachtali se už 2 roky na Jadranu.
Trasa byla pro vyjíždku 2016 tímto daná.

1 den: Jílové u Prahy - Sopron
Kdo z Vás byl v Sopronu? NIKDO, tak my teda teď už ANO. Hezké město podobné tak trochu Vinohradům v Praze s historickým centrem, hospodou Gambrinus a opravdu dobrými bramboráky.
Můžeme jen doporučit na zastávku cestou do Chorvatska. Ubytování v místním luxusním hotelu Pannonia Vás nezruinuje.
Jeli jsme přes Rakousko po "okreskách" najeto cca 400km.


Sopron - Keszthely
Vzhůru na BALATON - k tomu Maďarskému moři.
Radce během jízdy vlétla do rukávu vosa - řidiči měli zdarma tanec se striptýzem a Radunka 4 pigára v ruce.
Na Balatonu Vás uvítá lehce kalná voda, lehce šedé hotely, tak mínus 25 let, relativně rozumné ceny a velké porce Maďarského jídla.
Hotel Helikon byl ve stylu "záplatovaný, ale čistý". Cenově to nemusíte moc řešit a pro milovníky rekreace ROH zcela ideální.
Projíždka parníkem za stovku, návštěva hezkého zámku a Roman si ještě nakoupil levně boty :-)
Pobyli jsme 2 dny najeto 140km.


Keszthely - Plitvická jezera
Každý správný dobrodruh by měl poznat rodiště Vinnetoua - tedy alespoň toho filmového.
Vyrazili jsme směr Plitvická jezera. Je to po nových dálnicích i starých silnicích v Chorvatsku.
Pokud chcete bydlet přímo u vstupu č. 2 nabízí se Vám jeden ze tří hotelů - my bydleli v hotelu Jezero. Bude Vám to připadat drahé, ale nedá se s tím nic dělat. Vstup do parku jen 200m daleko to vynahradí.
"Plitvičky" jsou opravdu nádherné a vyhraďte si na ně aspoň 6-8 hodin, všední den a mimo prázdniny, pokud nechcete zažít davy lidí.
Stojí to ovšem za vidění!!
Najeto 320km.
Samotná galerie tokek z Plitvic je ZDE stačí kliknout



Plitvická jezera - Senj
V přicházející hlavní sezoně na chorvatském pobřeží jsme se chtěli vyhnout velkým turistickým centrům. Volba padla na nedaleký malý Senj. Už příjezd byl po příjemné silnici plné zatáček.
Je to městečko se základní infrastrukturou, několika hospůdkami, s mraky apartmánů k pronájmu a starým hradem. Ten stojí za návštěvu a vlastně nic víc mimo koupání, se zde dělat nedá.
Ubytování jsme sehnali u staré, hluché babičky stylem " Hallloooo ima apartmana? " Pohoda bez televize, internetu zato s krásným výhledem a za 35Eur.
K moři 5 minut a do centra také.
Zůstali jsme nakonec 4 noci.
Najeto 120km.


Senj - Bovec
Protože už začaly prázdniny a přijeli první turisté, nastal čas k našemu odjezdu.
Dalším cílem byl Bovec - příjemné městečko uprostřed Slovinských hor s pestrou válečnou historií.
Bohužel nás cestou chytl déšť a 3 hodiny jsme se trápili na horských uklouzaných silnicích ve slejváku. Jindy příjemná cesta kolem řeky Soča se změnila na "držkopádem" hrozící peklo.
Jsme ale "zaťatí" a tak mohla Radka odpoledne vylít litr vody ze svých bot přímo v recepci hotelu v Bovci, čekali jsme totiž než nám připraví pokoj, ale jinak jsme dojeli v pořádku a bez karambolů. Oběd poskytli místní vojenští nadšenci, kteří tady prezentovali první světovou a boje v okolních horských pevnostech - dík za guláš!
Jinak je zde mraky Čechů, lezoucích po místních kopcích a jezdících na raftech.
Najeto 300km.

Bovec - Cortina d´Ampezzo
Druhý den se počasí umoudřilo a tak jsme dofoukli pneu, natankovali a vyrazili horskou etapou do naší oblíbené "Cortiny".
Je to velice příjemná projíždka, kde se dá volit z několika přejezdů horských sedel - můžeme jen doporučit.
Pokojík v našem hotýlku na náměstí na nás už čekal - jen nám dávají pořád menší a menší. Příště skončíme asi ve sklepě :-(
Odpoledne procházka, vínko, špagety !
Najeto 200km.


Cortina d´Ampezzo - Zell am See
Vzali jsme to zkratkou přes horský tunel Mittersil a popojeli do Rakous.
Jde o velice příjemnou, lehce horskou, ale nenáročnou trasu s krásnými výhledy. Konečná byla v Zell am See, kde jsme se ubytovali v tak super hotelu a pokoji, že jsme nakonec zůstali i díky počasí 2 noci. Alespoň jsme si užili místní hudební festival a projeli trasy okolo jezera na elektrických kolech - ach ta lenost :-)
Můžeme jen doporučit, tedy pokud vám nevadí větší výskyt žen v burkách a kudrnáčů v teplákách :-)
Najeto 200km.


Zell am See - Geinberg
Domov je domov a když jsou cestou ještě teplé lázně, nebylo proč otálet. Točíme směr Čechy.
Vzali jsme to kolem jezer i Salzburku a na oběd jsme už parkovali u našich známých v Geinbergu.
Malé to vesničce s velkými lázněmi.
Bohužel nikdo nebyl ještě doma, tak jsme dali převlek na dvoře, všechno to naházeli na motorky a odkráčeli relaxovat. Nikde tam není plot - zkuste to udělat v Čechách :-).
Lázně jsou jako vždy v létě úplně prázné, voda teploučká a saláty v místním bufítku velice dobré.
Večer jsme to zapili u Itala, který si vzal na starost místní krachující hospodu - konečně.
Najeto 160Km.


Geinberg - Jílové u Prahy
Řádně vykoupaní a odpočatí využíváme příznivého počasí. Loučíme se s "famillien Schiessel" a za mávání celé rodiny včetně místních kočiček vyrážíme domů.
Je to přes Passau a Strážné po strakonické docela příjemná projíždka.
Odpoledne lehce unavení stojíme před naším domečkem a blahopřejeme si vzájemně k dobrému výkonu BEZ nehod.
Najeto 280km.


CELKEM NAJETO CCA 2200KM BEZ NEHOD


Motovýlet do Bratislavy

Vyjeli jsme na naše podzimní putování po Čechách, Moravě a Slovensku. Samozřejmě nemůžeme minout náš oblíbený Český Krumlov. Máme tam penzion Tilia - můžeme jen doporučit. Bohužel nás zdržel déšť a museli jsme zůstat na 2 noci.




Další dny jsme vyrazili na vínko do Valtic. Využili jsme cestu přes Rakousko - na Dolním Dvořišti právě "zavřeli hranici" kvůli uprchlíkům, motorkáře nechali projet. Jeli jsme po místních silničkách a hezky si užili jízdu mezi vinicemi. Cestou jsme opravovali Radunce přídavné světlo - kupodivu Rakušáci nám prodali i správnou žárovku.
Do ČR vstupujeme hned u Valtic - přechod Halámky - nikde nikdo - žádný uprchlík ani policajt :-)
Máme tady oblíbený penzion hned u zámku, jehož prohlídku jsme za šoupání papučí absolvovali. Dále následovala návštěva vinného sklípku a to hned největšího, zvaného "Valtické podzemí". Můžeme jen doporučit, k ochutnání měli 30 lahví dobrých vín - setrvali jsme zde až do zavíračky.




Dost bylo ochutnávek vína, vyrážíme směr Bratislava, což je pouhých 100 km. Bydleli jsme v hotelu v centru s krytou garáží a jasným názvem "TATRA" - to je asi název po tom českým autě :-).
Bratislava nás překvapila několika způsoby: hned v recepci jsme potkali nějakého stěhováka, co vypadal jak zpěvák Nagy - potvrdili nám, že je to opravdu on, bůh ví čím se vlastně živí :-) Na pivu v centru jsme narazili na skupinu Monkey business a na výloze místní banky na fotku naší kuchyně!! Měla lákat k půjčce hypotéky - asi Slováci vaří jen na ohni :-) Roman byl nadšen a hned chtěl autorské poplatky na šéfový pobočky!
Jinak staré centrum Bratislavy není rozlehlé a vypadá dobře. Můžeme jen doporučit, včetně návštěvy hradu a místních restauraček - na jeden den bohatě stačí.




Na následující dny byla nahlášena změna počasí, takže po zralé úvaze, jsme se rozhodli pro návrat domů. Opět jsme to vzali přes Rakousko po okreskách - trochu bloudíte, ale je to krásná projížďka .
Cestou jsme pojedli u McDonaldu (nebyli jsme zde už 10 let) - nezklamal, je to fakt HNUS. Domů jsme dorazili k večeru, zdraví, obohacení zase o nové zážitky na závěr letošní moto sezóny.
Celkem najeto cca 1000 km.



EXPO 2015 aneb Rakousko, Itálie, Německo 21. 6. - 5. 7. 2015
Letošní motorkářský výlet jsme směrovali do Itálie. Koná se zde v Miláně výstava EXPO 2015 a jelikož jsme se chtěli také zúčastnit, naše 15 denní moto-putování vedlo tímto směrem.
Zároveň jsme si domluvili sraz s kamarády u moře, ve městečku Loano nedaleko francouzských hranic. Cíle byly vymyšleny a nic nám tedy nebránilo vyrazit.

1 den: Jílové u Prahy - Bad Ischl
Vyjíždíme ráno, za docela chladného počasí přes Dolní Dvořiště, Linz, kolem jezera Attersee do rakouského lázeňského města Bad Ischl. Bereme to dost rychle a 3x projíždíme deštíkem, Alpy jsou celé v mracích :-(
Největšího věhlasu lázně dosáhly v 19. století díky pobytu císařské rodiny.
Roman se zde také léčil, jelikož den před odjezdem něco špatného snědl a byl rád, že první den cesty vůbec přežil. Po příjezdu se "složil" na recepci a zachránila ho sauna, horká vana a "Lééébr knééédl suupppe" v místní restauračce!
Dnešní den najeto 340 km.


2 den: Bad Ischl - Cortina d'Ampezzo
Lázeňské městečko evidentně zabralo - Roman se už cítí mnohem lépe a ráno navíc svítí slunce, tak to vypadá na příjemný motorkářský den. Z Bad Ischlu jedeme směr Mittersill, Lienz do Cortiny.
Zcela určitě doporučujeme přejezd přes Mittersill – krásné údolí, malý provoz, tunel platíte 10 Eur. Celé cca 50 km. Je to lepší varianta k přecpanému Grossglockneru.
Přijíždíme odpoledne, bereme hotel Olimpia v centru města, už jsme v něm před 2 lety spali a vyrážíme na skvělé italské špagety aglio olio a lasagne.
Bohužel předpověď počasí - nic moc :-(
Dnešní den najeto 300 km.


3 den: Cortina d'Ampezzo
Probudili jsme se do deště a na vrcholcích okolních hor leží sníh. Je rozhodnuto - "dnes si dáme pauzu a počkáme do dalšího dne na lepší počasí". Jak řekli, tak udělali......
Odpoledne vykouklo slunce a tak jsme se vydali na výlet lanovkou na kopec Faloria 2309 m. Krása, nádhera a úžasné dolomitské výhledy. Večer opět leje - tak snad to bude zítra lepší. Dnešní den najeto 0 km.


4 den: Cortina d'Ampezzo - Trento
Dnes je nádherně, modrá obloha a tak po snídani vyrážíme směr Trento. Z Cortiny jedeme po silnici SP244 plné zatáček kolem masivu Sella Ronda přes Corvaru do Arabby – absolutní motorkářský sen – proto zde jezdíme! Potkáváme i dvě Valkýry z Rakouska.
Dále po SS48 do Canazei a přes Moenu, Predazzo do Cavalese a odtud po SP71 do Trenta. Krásné hluboké údolí podél řeky plné vinic a malých originál italských vesniček - doprava téměř žádná. Super motorkářský den, úžasná cesta, samé zatáčky, můžeme tuto trasu jen doporučit.
V Trentu jsme odpoledne, hodinu hledáme zrušené ubytování, hádáme se s asfaltéry a Radka přejede skupinku místních “smažek” i s obligátním Pittbulem. Nakonec bereme hotel nedaleko centra a vyrážíme na obchůzku historických uliček města.
Máme toho plné zuby :-( Ale město stojí určitě za návštěvu!
Dnes najeto 170 km.
<


5 den: Trento - Milano
Dnešní trasu vede Roman kolem jezera Lago di Garda po SP38 přes Pieve, Gargnano, Saló, Brescia. Podél jezera po pravé straně – jsou zde krátké tunely, ale dobrá průjezdnost a hezké výhledy než naproti.
Přes poledne je už docela hic, kolem 30 stupňů a tak jsme rádi, když kolem 14 hod. dorážíme do hotelu v Miláně.
Parkujeme motorky, přikrýváme plachtama, jelikož tu plánujeme zůstat 3 noci. Hotel je nedaleko zastávky metra, v centru jsme za 10 min. a ještě stíháme výstavu Leonarda da Vinci, která se tento rok v Miláně koná.
Dnešní den najeto 220 km.

6 den: Milano
A proč jsme v Miláně? Koná se zde výstava EXPO2015 na kterou jsme se tak těšili.
A tak ráno s davem lidí vyrážíme na tu velkolepou událost. Pro informaci: vstupné na den pro dospělou osobu je 39 EUR.
Výstava se koná až do 31.10.2015. Mezi prvními pavilony vidíme českou vlajku, tak to je milé přivítání. Nechceme rozepisovat detailně jednotlivé národní pavilony, to by bylo asi na hodně dlouho, každopádně celá akce stojí určitě za návštěvu a pokud si budete chtít vše detailně prohlédnout, asi Vám na to nebude stačit jen pouhý jeden den. Určitě vyražte, stojí to za vidění. Další EXPO bude zase až za 5 let.
Dnešní den najeto 0 km.


7 den: Milano
Máme už trochu ušoupané nohy po celodenním chození, ale i tak nám to nebrání v návštěvě Milánského DÓMU a samozřejmě i střešní terasy, dále operního domu La Scala, renezančního hradu rodiny Sforzů a přilehlých parků.
Poznali jsme se tu s velice příjemným italským číšníkem Ivanem, který má za manželku Češku a plánuje si otevřít v Praze italskou restauraci :-)
Je hrozný vedro a vypadá to, že vlna veder se valí na celou Evropu, zítra to bude rychlý přesun k moři.
Dnešní den najeto 0 km.


8 den: Milano – Loano
Už ráno je kolem 20 stupňů. Rozhodli jsme se urychlit náš přesun k moři a jeli jsme z Milána až do Loana po italských dálnicích. Žádná "výhra" to není, ale alespoň to cestu ve vedru zkrátí. Trochu šidíme při placení mýta – pro auto nebo motorku je stejná cena, tak bereme spravedlnost do svých rukou a projíždíme vedle sebe.
Bereme si hotel u moře a odpoledne se už koupeme ve vlnách:-) Italské pláže jsou na náš vkus trochu "přeplněné" a shodli jsme se na tom, že známe i lepší dovolenková místa.
Ceny také nejsou žádná “láce” . No proti gustu.............. Ale koupačka, opalovačka ve vedrech, které právě jsou, také není špatná.
Dnes najeto 220 km.
9. – 10. den – "Dolce Vita" Italia. :-)) , víno je tady levnější než pivo.


11 den: Loano - Lago di Garda (Sirmione)
Loučíme se po třech dnech s italským pobřežím. Jedeme směr Genova a poté vnitrozemím Itálie po silnici SS45, kde jsou kupodivu docela vysoké kopce, spousta zatáček, malé vesničky v kopcích, nikde ani živáčka, jediná hospoda u silnice a v ní měli jediné jídlo (špagety s pestem) a milého majitele, který jezdí pravidelně do Prahy, jelikož se mu s Češkou oženil bratr. Zajímavé :-)
Tuto trasu cca 100km můžeme jen doporučit k projetí!
V Sirmione jsme kolem 16 hod., máme hotel v historické části města.
Vjezd je povolen pouze se souhlasem hoteliérů a musíte ho mít předem odsouhlasen. My ho máme a tak nás vpouští do historického jádra na motorkách, ještě společně s motorkáři z Finska.
Sirmione je nádherné, historické městečko v jižní části Lago di Garda a určitě stojí za alespoň jednodenní návštěvu.
Dnes najeto 350 km.
5


12 den: Sirmione - Walchensee
V 9.30 vyrážíme směr Rakousko a dále Německo. První část jedeme po dálnici, poté sjíždíme na Vipiteno a dál po silnici SS44 na Passo Rombo 2509 m.
Dvě hodiny zatáček a "vracáků", pro otrlé motorkáře doporučujeme, pro slabší povahy – raději to objeďte přes Brener! Prostě nemá to chybu – nahoře je 2 metry sněhu!
Dále přes Solden směr Innsbruck. V Telfsu jsme odbočili přes Moos a Mittenwald k jezeru Walchensee, které se už nachází v Německu.
Hotýlek "u babičky" s výhledem na jezero, koupání v horském, krásně studeném jezeře. Lepší a hlavně levnější než Itálie. Dnes najeto 330 km.


13 den: Walchensee - Geinberg (lázně)
Z hotýlku "od babičky" vyrážíme po německých okreskách do našich oblíbených lázní, nacházejících se nedaleko Passau. Na cestě jsou samé uzavírky a objížďky, chytáme i kolonu na kousku německé dálnice – a to 40C vedro – uffff, ale přesto jsme v 13 hod. v Geinbergu vítáni u našich ubytovatelů pivem a dobrým slovem.
Odpoledne se už koupeme v bazénech vyhřátých na 36 stupňů....no v těch vedrech by neškodilo trochu více chladné vody, ale i tak je to příjemné. Dáváme se dohromady.
Dnes najeto 220 km.
14 den: Geinberg (lázně)
Koupání, relax, pití Aperol Spritzu. Hlazení kočiček atd..........




15 den: Geinberg - Jílové u Prahy
Ráno balíme, odjíždíme už v 8 hod., přes den jsou šílený vedra a to se nedá jet. Přes Passau, Strážný, Šumavu hurá domů. Nijak se s tím nemažeme, jedeme co to jde.
Za tři a půl hodiny jsme doma a začíná 35 stupňový peklo. Stíháme to tak akorát k poledni.
Jdeme procházkou na pivo a říkáme si, jaká to zase byla super jízda. Dnes najeto 280 km.



Shrnutí:
Celkem najeto cca 2500 km. Na začátku trošku přeprška, jinak šílený vedra, spousta zážitků z cesty, nové trasy, zajímavé kontakty, vypito hodně piva, propoceno mnoho trik, ale hlavně vše zvládnuto ve zdraví a bez nehod!!!!
Projety 4 státy, 3 hory, několik jezer a 1 moře. Můžeme jen doporučit.

Kompletní fotogalerii najdete na "Rajčeti" - stačí kliknout.



Roman a Radka
HOLKA
Při čtení dámskými časopisy jde narazit na lecos - pečení bábovky, návody na hubnutí, zdravou výživu, tuny "šminek" atd.....nepočítáte, že narazíte na "holku" před kterou smeknete !!
Zatímco většina "drsných" motorkářů se zabývá žvaněním na schůzích, ukazováním si nášivek a v lepším případě vyprávěním o "dobrodružství" v Alpách kam se jeli projet na 3 dny, tohle děvče se s tím moc nepáralo :-)
Každopádně má můj obdiv a trochu i závist nad odvahou a chutí si splnit cíl :-)
Přeji hezké počtení pro inspiraci kam dojede "holka" na malým enduru.
Jen jestli má taky zaplacený příspěvky ?? :-)



Čechy 2014
Vyrazili jsme asi na poslední delší vyjíždku roku 2014.
Rozhodli jsme se navštívit našeho kamaráda a známého hoteliéra ve vyhlášených Františkových Lázních.
Cestou jsme dostali 2x plaváka "až na kost" - nic moc!
Kamarád nám připravil nejen luxusní pokoj, ale i příjemnou procházku městem s několika zastávkami v místních podnicích.
Komu čest - tomu čest - Jindro děkujeme :-).
Najeto 250km

Druhý den jsme při pohledu na mlhu a předpověď rychle posnídali a vyjeli směr Český Krumlov. Když totiž nejsme jednou v roce v Krumlově, jako bychom nebyli :-)
Samozřejmě jsme to vzali po šumavských silničkách. Chvílemi jsme si při pohledu na oblohu říkali, že to nebyl až tak dobrý nápad :-(. Nakonec jsme projeli menší přeprškou, ale v pohodě a za sucha dorazili do Krumlova, do našeho oblíbeného penzionu Tilia.
Dali jsme klasický okruh městem a zasekli se v posledním baru s téměř zcela neznámým - nám sympatickým pánem. Asi to byla chybka - rozpoutala se rumová vánice a odcházeli jsme po zavíračce a Roman ne zcela při smyslech. Prostě nečekaný "vydařený večírek" :-)
Najeto 270km.


Bohužel opilcovo těžké ráno a velice špatná předpověď v televizi nás po snídani nasměrovalo domů. Vzali jsme to kolem Temelína po silničkách jižních čech. Byť šlo o krátký motorkářský výlet - jsme za něj vděční, protože byl asi letos díky počasí poslední. "Hlavně ať se kouří z hlavně" a že jsme přežili ve zdraví a pohodě!
Najeto 250km.


Německo, Lucembursko, Belgie, Anglie a Francie 2014
Když jsme přemýšleli nad letošní motorkářskou dovolenou volba padla na Anglii, Francii a to ze dvou důvodů.
Pro Anglii jsme se rozhodli, jelikož jsme chtěli navštívit mezinárodní Inzane meeting Valkýrií 2014 a pro Francii, jelikož se zde v Normandii konalo 70té výročí vylodění spojeneckých vojsk v druhé světové válce.

1.6. jsme ráno nastartovali naše stroje a vyrazili směr Norimberk. Cesta nám trvá asi 4 hod., takže jsme měli dostatek času na odpolední procházku po starém městě, navštívit hrad, dát si dobrou véču, pivko. Dnes najeto 320 km.



2.6. po snídani balíme a vyrážíme po německých dálnicích směr Lucembursko. Lucemburk je hezké, starobylé město, které kdysi sloužilo jako vojenská pevnost. Nejvýznamnější památkou je katedrála Notre Dame ze 17 stol. a krypta českého krále Jana Lucemburského. Najeto 470 km.


3.6. vstáváme brzy, místo klidného pokoje nám dali pokoj směrem na hlavní ulici, takže nás budí troubení aut. V televizi hlásí příchod deštivé fronty, tak vyrážíme už v 8.00 do Bruselu, abychom té studené frontě ujeli.
Udělali jsme dobře a za sucha dorazili do centra Bruselu. Na internetu psali, že hotel je i s parkovištěm, bohužel pravda byla taková, že parkoviště bylo někde 500 m vzdáleno, nechali jsme tedy motorky zaparkované před hotýlkem na ulici.
Procházka po centru, náměstí Grande Place, Manneken-Pis (soška čůrajícího chlapečka), vynikající belgická čokoláda a výborné belgické pivo nesmělo chybět. Je pravda, že při objednávce piva, nám nabídli výběr z 60 druhů...a potom, že češi jsou nějaká pivní velmoc. Najeto 220 km.



4.6. ráno nás bohužel probouzí "slejvák". Motorky jsou pod plachtama a na recepci je check-out ve 12.00. Sedíme tedy ještě ve 14.00 stále na recepci obklopeni igelitkama a čekáme, kdy to konečně přejde. Ve 14.30 už neprší a tak rychle balíme a frčíme směr Calais.
Bohužel nám dnes není přáno a po opuštění Bruselu znovu do "slejváku" vjíždíme. No na dálnici mezi kamionama, kdy nevidíte před sebe ani na 20 m. není žádnej med. Přežili jsme ve zdraví a pozdě odpoledne jsme už v Calais.
Před hotelem de la Plage potkáváme Luboše, Zdeňka a Čičika, večeře, pivko a na kutě. Zítra vstáváme brzy ráno. Najeto 220 km.


5.6. budík vyřvává, venku fouká a prší...je 6 hod. ráno a my vstáváme, protože trajekt do Anglie nečeká. Máme palubní lístky na 7.20 a hodinu před, tam musíme být nastoupení.
Nejsme jediní motorkáři, kteří jedou takhle brzy. Na trajektu mají speciální ukotvovací popruhy, aby motorky při plavbě nespadly. Plavba trvá hodinu a půl. V Doveru je nádherně, žádný mraky ani déšť. Poté kolem Londýna, samozřejmě vlevo směr Hinckley. Přijíždíme docela brzy, ještě pro nás ani nemají volné pokoje.
Následuje přivítání, plácání se po ramenou, ukazování si, co nového si každý přidal na svou motorku. Přivítací ceremoniál, večeře. Najeto 340 km.

6.6. po typické anglické snídani (slanina, fazole, vajíčka) a anglickém čaji, jsme sedli na motorky a jeli na první připravenou vyjížďku, na asi 50km vzdálené letiště. Fotky motorek, letadel, uvnitř, venku, pod letadlem a za letadlem. Když jsme se vyřádili, odpojili jsme se a jeli s kamarádem z Litvy na prohlídku soukromého anglického zámku ve Warwicku.
I přes velice drahé vstupné, prohlídka stála za to. Někteří jedinci se při návratu na hotel stačili zastavit i v jistě zajímavé ptačí rezervaci na pozorování kachen :-)
Po návratu večeře, vystoupení Freddy Mercury revival, tanec a pohoda. Najeto 120 km.


7.6. dnešní ranní vyjížďka se konala bohužel v dešti.
Jeli jsme se podívat na automobilové muzeum. Bohužel se v koloně jedoucích motorek staly 3 pády (což v tom počasí ani nebylo divu).
Část motorek se vrátila zpět na hotel, část motorek jela doleva, část doprava, ale nakonec jsme se všichni sešli před muzeem, kde už přestalo pršet a dokonce vysvitlo slunce.
Všichni na motorky navěsili k sušení své mokré věci a vyrazili na prohlídku veteránů.
Návrat už za sucha na hotel, večeře, oficiální zakončení. Najeto 100 km.


8.6. je nádherně, takže proběhlo rozloučení se všemi zúčastněnými, poděkování za super akci a tradá směr Dover.
V Doveru jsme kolem 14.30, takže trajektem do Calais odjíždíme dříve, než bylo plánováno (původně až kolem 21hod.)
V Calais zjišťujeme, že jsou zde námořní slavnosti. Všude spousta pití, jídla, výstava dvoustěžníků, starých dřevěných plachetnic, jsme tu až do večera, velice příjemné. Najeto 300 km.


9.6. trochu zamračeno, trošku poprchává. I přesto sedáme na motorky, že se to počasí snad cestou zlepší.
Naštěstí jsme se dešti vyhnuli a za sucha dorazili do přímořského Dieppe. Hezké město u moře s přístavem plným plachetnic, oblázkovou pláží a hotelovým tlustým 10 kg kocourem Adolfem. Přes den krásně na procházky, v noci bouřka a déšť. Najeto 180 km.


10.6. ráno klasika prší. Máme dostatek času tak vyčkáváme, podle radaru na internetu to má přestat.
Jak řekli, tak udělali...po hoďce čekání přestává a tak jedeme už v klidu, za sucha do normandského města Bayeux. Jedeme sem proto, jelikož zde bylo 70 leté výročí spojeneckého vylodění v Normandii, přesněji 6. 6.1944.
Naštěstí Obama, Merkelová, Putin a spol. odtud odjeli před 5 dny, takže hlavní nával už je pryč a my si můžeme vklidu všechno zažít.
Rozhodli jsme se proto vzít si průvodkyni, která nás provede a vše nám řádně vysvětlí.
Jinak je zde velice krásná katedrála Notre Dame a nejdelší tapiserie na světě. Také výborná kuchyně a Calvados. Najeto 220 km.


11.6. V 9.30 nás v recepci vyzvedává minibus se slečnou průvodkyní a jedeme na celodenní výlet.
Návštěva vojenského muzea, vyloďovacích pláží amerického sektoru, pláže Utah a pláže Omaha, Pointe du Hoc a amerického válečného hřbitova.
Až z toho mrazí. I všude ve městě Bayeux jsou hospůdky vyzdobeny vlajkami a zvoucí na posezení veterány z II. svět. války.
Výlet to byl zajímavý a jsme rádi, že jsme městečko navštívili, zrovna v tomto příhodném období.


12.6. Balíme a metelíme dále do Versailles. Návštěva nádherného zámku, procházka po rozlehlých zahradách. Máme docela ušoupané nohy. Výborná večeře, vínko a sledování s místníma MS ve fotbale. Najeto 240 km.


13.6. už třetím dnem je krásně, teplo, takže na cestování na motorkách super a tak mizíme do Remeše.
Máme romantický hotýlek přímo v centru. Návštěva Notre-Damu, kde korunovali francouzské krále. Dobrá večeře a sklenička šampaňského, když už jsme v této oblasti. Najeto 150 km.


14.6. je opět hezky a tak vstáváme brzy, máme totiž před sebou náročný přejezd až do Norimberku.
Cesta docela ubíhá. Kolem 16.00 jsme už na hotelu, procházka do centra. Najeto 650 km.


15.6. dnes se vracíme domů. Je opět jak vymeteno.
Z Norimberku přes Rozvadov prázdnou dálnicí, pohoda. Ve 14.00 jsme doma, vítají nás všichni kocouři a jsou rádi (my také), že jsme vše zvládli v pohodě, bez problémů a ve zdraví.
Najeto 330 km.


Projeto 5 států, vystřídáno 13 hotelů, natankováno spousta litrů benzínu, ale hlavně spousta zážitků.
Celkově najeto cca 4000 km.

Kompletní fotogalerii najdete na "Rajčeti" - stačí kliknout.



Pár filmů z ježdění zde - klikněte na obrázek:



Roman a Radka
Slovakia tour 2013
Při plánování kam vyrazit po Čechách na motorkách si Roman vzpomněl, že sloužil na vojně v Žilině a musí se pochlubit kde. Vzhledem k tomu, že Radka v těchto končinách nikdy nebyla - cíl byl jasný. Aby to nebylo tak lehké - vzali jsme to přes Český Krumlov. Výlet původně naplánovaný na 4 dny se trochu "zvrtnul" a domů jsme dorazili nakonec po týdnu! Celou dobu nás bohužel pronásledoval déšť, ale i tak to stálo za to!
Praha - Český Krumlov - 190 km.
K městu není třeba co dodávat - krása nádhera - samí Japonci. Ubytování v penzionu Tilia na 2 noci - můžeme jen doporučit - je to přímo u hlavní + přístřešek na motorky. Nakonec příjemný večer na baru s "motorkářem" od H.A.


Krumlov - Valtice - 230 km.
Po 2 dnech konečně přestalo pršet a my vyrazili do jihomoravských Valtic na vínko. Kupodivu nejpohodlněji je to přes Rakousko směr Gmund, Poysdorf. Cestou bohužel dostáváme lehkou spršku - nepromoky stejně ani nevezeme :-(. Obdivujeme vzorné rakouské vinice a na hranicích si trháme výborné švestky - ani nevíme jaké "národnosti".
Ubytování v příjemném penzionu Pod zámkem. Motorky jsou v suchu. Bohužel zámek je v pondělí zavřený - zato vinný sklípek otevřený. Zavítáme koštovat a v přítomnosti milé paní a dalších hostů je to skoro 20 skleniček.


Valtice - Žilina 230 km.
Ráno se modlíme ať přestane pršet, protože z penzionu nás vykopli v 10 hodin po snídani. Konečně se obloha trhá a tak vyrážíme směr Hodonín, Trenčín, Žilina.
Roman vybral na ubytování "nej luxus" hotel - Slovakia. Má na něj veselé vzpomínky. Bohužel od jeho návštěvy se nic nezměnilo - leda jen k horšímu. Půlka je zavřená, druhá omšelá. Bereme si 2 noci a platí se zde předem :-) asi abychom nemohli utéct. Motorky jsou v garáži.
Vyrážíme na večeři a prohlídku města - Slováci se snaží, ale chce to méně obchoďáků a více investic do oprav starších domů.
Druhý den dáváme okruh po středním Slovensku 110 km - opět déšť nás zažene do kultovní "HD krčmy" ve Vrůtkách. Tam potkáváme 2 kamarády z Čech, co vyrážejí na dovolenou. Hospoda super - jídlo i obsluha také - doporučujeme. Na jejich dotaz - máte Harleye a naši odpověď - NE něco lepšího - Hondy - nehli ani čakanem :-))
Večer si ještě jde Roman zahrát poker a místní obere jak nějakej Jánošík bohatý - no bylo to "o valašku" !

Žilina - Kroměříž 150 km.
Po "raňajkach" tedy co zbylo po ruském zájezdu, vyrážíme do protrhaných mraků směr Zlín a cíl v Kroměříži. Bohužel 5 km od města je bouřka, takže dostáváme na závěr pěknýho "plaváka". Po lehkém hledání končíme v penzionu Excellent, v malém pokojíku s motorkama na chodníku pod plachtou. Jdeme na prohlídku zámku a zahrad. Večer dáváme dobrou véču a pokec s 2 motorkáři. V noci pořád leje, takže přání je jasné - ať je zítra jasno!

Kroměříž - Nové Město na Moravě 150 km
Kupodivu - ráno modro! Po snídani balíme a užíváme si jízdu bez mráčků směr Vysočina. Cestou potkáváme místní hasiče převlečené za Veřejnou bezpečnost - houkají na nás a tak se s nima fotíme. Večer se zúčastňujeme farmářských trhů a vzletu balonu z náměstí v Novém Městě. Opravdu zajímavé. Radka zkouší jeho pevnost - neboť za několik dní máme také letět.

N.M. na Moravě - Jílové - 150 km.
Po snídani "od maminky" vyrážíme směr domov speciálně po malých silničkách Vysočiny. Pohodová jízda - jezdí hodně motorkářů - všichni proti nám asi na nějaký motosraz. Cestou se stavujeme v klášteře Želiv, kde končí zrovna svatba s nevěstou "droběnou". Romana zaujaly sluneční hodiny s nápisem "která bude ta poslední" - no to nikdo z nás neví!
Doma nás vítá lehce vyhublá kočička Micka, která měla žrádlo jen na 4 dny. Trochu jsme to "natáhli". Každopádně to zato stálo.
Najeto celkem cca 1200 km.

Chorvatsko 2013
Díky deštivému počasí, které vládlo celé Evropě, jsme se tentokrát rozhodli pro Chorvatsko, konkrétně pro ostrov KRK. Nejen proto, že jsme tam ještě nikdy nebyli, ale náš kamarád Milan zde trávil volný čas ve svém apartmánu, jeli jsme tedy za ním na návštěvu.

Vyrazili jsme v neděli 23.6. s cílem dojet do Klagenfurtu. Což se nám podařilo téměř bez deště a ještě jen po okresních silnicích. Tento den najeto 560 km.
Druhý den za deště sedáme na motorky s tím, že "takhle lejt" přece nemůže až do Chorvatska. "BOHUŽEL MŮŽE"!!!! Tento den najeto 230 km v pořádným slejváku.
Odpoledne už jsme na KRKU, v městečku NJIVICE, kde nás Milan očekává s výbornou polévkou a sousedka se svým apartmánem (v kterém jsme bydleli), s krásně vyhřátým bojlerem :-) a terasou s výhledem na moře.



Když už jsme na tom KRKU, chceme také poznat okolí. Vyrážíme tedy do malebného městečka BAŠKA, odkud je krásná vyhlídka na moře a na okolní ostrovy. Velice hezké je i hlavní město KRKU zvané jak jinak než KRK.
Na koupání to moc není, jelikož je střídavě zataženo a voda má podle našich odhadů jen kolem 23 stupňů.



Dorazili další kamarádi z Čech, tak nepřízeň počasí tolik nevadí a vyrážíme společně na výbornou středomořskou kuchyni..jako Ligně na žaru, Pljeskavica, Čevabčiči a zapíjíme výbornou Travaricou :-) a místním vínem.



Po týdnu "nicnedělání" už nás bolí za KRKEM :-), a tak balíme a vyrážíme za sluníčka trochu si zajezdit v zatáčkách, směr Slovinsko do městečka Bovec. Úžasná silnice, skvělé zatáčky, úchvatné hory kolem. Najeto 230 km.



Bohužel nás pronásleduje předpověď špatného počasí pro další dny, a tak opět balíme a jedeme do Itálie do města CORTINA D´AMPEZZO.
Skvělá jízda přes PASSO DI PREDIL a PASSO DI MAURIA. Nápisy na silnici značí, že se tu před měsícem jelo GIRO d´ITALIA. Najeto 230 km.
V CORTINĚ máme super hotel přímo v centru na náměstí a večer si užíváme výbornou italskou kuchyni, Roman si dal hned 3 hlavní chody..tolik mu chutnalo :-)



Na další dny jsou opět špatné předpovědi, déšť a bouřky. Tento rok je to takové "utíkání" před špatným počasím. Rozhodujeme se pro Rakousko a naše oblíbené lázně Geinberg.
Trasu kterou máme naplánovanou nám překazí zavřený tunel na Mittersil, dáváme tedy 150 km zajížďku, se kterou jsme nepočítali. Večer jsme v Geinbergu, tento den najeto 470 km od rána 9.30 až do večera 18.30 s jednou přestávkou na oběd.



Užíváme si tedy zaslouženého relaxu, masáží a saun a zrelaxovaní vyrážíme k domovu. Dáváme rychlostní rekord a za tři a půl hodiny jsme za sucha doma.



Tuto letošní dovolenou hodnotíme velice kladně, kdy i přes jízdu v hodně špatném počasí vše dopadlo O.K. a motorky nás dovezly bez problémů zpět domů. Celkem najeto kolem 2000 km.
Evropa 2012 alias po stopách TOUR DE FRANCE 2011
Zaujal nás cyklistický závod TD France a rozhodli jsme se absolvovat jeho 3 horské etapy na pomezí Itálie a Francie. Poté, co Radka projevila přání vidět Cannes a Monaco, odkráčel Roman do pojišťovny, připlatit si odtah v nouzi - loňské zkušenosti ze Stelvia ještě nezmizely.
24.- 25.6. Je neděle a v 9.00 vyrážíme na naše letošní motorkářské putování do francouzských hor. Pro začátek volíme dlouhý přejezd přímo do Itálie.
Jedeme směr Rozvadov, kde zapomeneme tankovat na poslední české benzínce a vesele pokračujeme po německé dálnici bez pump. Na motorkách svítí "nízký stav paliva", musíme tedy sjet do nejbližší vesnice a natankovat, no bylo to o "prsa asijské ženy". Dále pokračujeme na Regensburg, kolem Mnichova, Bregenz, Chur a přes zajímavé Passo del S. Bernardino do malebného městečka LUINO u jezera Lago di Maggiore, na italsko-švýcarské hranici. Nepršelo, dálnice byla bez kamionů, a tak tento den jsme najeli celkem 11 hodin a 860 km. Opravdu vysilující záležitost :-(
Druhý den ráno jsme si navzájem udělili medaile, Radka za výdrž a Roman za navigaci a vypluli místním parníkem po jezeře, s návštěvou 3 ostrovů a krásné botanické zahrady.

26.6. Vyrážíme z Luina podél jezera směr Itálie přes Novaru, po dálnici kolem Turína do Pinerola - prvního města TDF. Z Pinerola už po žluté silnici č.23, přes Sestriere do Brianconu (Francie). Toto byla jedna z loňských horských etap "TOUR DE FRANCE". V Brianconu nocujeme, je to malé kouzelné městečko v horách, opevněné hradbami s krásným historickým centrem. Když už jsme ve Francii, dáváme si tradiční "Raclette". Tento den najeto 315 km.

27.6. Odjezd z Brianconu docela brzy v 8.30 za krásného počasí po N91 do Vizille u Grenoblu. Samozřejmě si chceme vyjet na "Col du Galibier", což se nám s "chvěním v žaludku" daří. Odměnou nám jsou úchvatné výhledy na zasněžené vrcholky. Na vrcholu (2642 m.n.m.) končila loňská horská etapa "TOUR DF" - opravdu náročné. Z Vizille u Grenoblu pokračujeme na jih, po N85 do Gapu, kde i nocujeme. Tento okruh doporučujeme, všude kolem je nádherná krajina. Najeto 210 km.

28.-30.7. V hotýlku v Gapu jsme na snídani dostali pouze kafe a čaj, které jsme ještě museli zaplatit... jó Francouzi :-(, a tak hladoví jedeme po N85, dále po D900B kolem jezera "Lac de Serre-Poncon" a po žluté D900 "Col de Maure" do "Digne-les Bains", poté po úžasné N85 plné zatáček až dolů na jih, do slavné CANNES. Ubytováváme se stylově v hotelu s bazénem na střeše a nádherným výhledem na moře a celé Cannes. Celkem najeto 215 km. Zůstáváme zde nakonec 3 dny a necháváme odpočívat i motorky. V Cannes se fotíme klasicky na červeném koberci a večer si Roman zašel zahrát do Casina pokerový turnaj, kde jen zázrakem nevyhrál... a tak jsme tedy ani nekoupili tu vyhlídnutou jachtu :-))

Z Cannes se za hodinku dostanete vlakem do Monaca a Monte-Carla, bereme foťák a fotíme a fotíme. Staré známé Casino v Monte-Carlu, přístav atd.

1.7. Je zataženo, proto jen tak nalehko jedeme na výlet podél pobřeží do známého St. Tropez. Roman se fotí u legendární četnické stanice i s turistkama, které se nemohou vynadívat na jeho nádherný stroj :-) Najeto 170 km.

2.-3.7. Dost bylo Francie a luxusu, za zády necháváme Monaco a přejíždíme chvilku po pobřeží, chvilku po dálnici na italskou stranu k moři do "Pietro Ligure" poblíž Loana. Dáváme 2 denní relax u moře a večer chodíme do výborné restaurace "L'Osteria di Cunfogu", kde připravují skvělou Paellu, doporučujeme!!

4.7. Pomalu to obracíme směr sever, kolem Milána až k jezeru "Lago di Como". Na dálnici ve 120km Radce upadlo přídavné světlo a viselo za dráty podél bandy. V odstavném pruhu Roman promptně opravuje izolepou... a jede se dál. Není zatím sezóna, a tak je hodně hotelů podél jezera zavřených. V městečku "COLICO" jsme našli malý hotýlek, i s velikou garáží...což jsme v noci při bouřce ocenili, motorky máme v suchu. Najeto 320 km.

5.- 6.7.Ráno kupodivu opět "azůro" a my vyrážíme do hor přes "Chiavenna Prata" po č.37 Malojapass do Švýcarska přes St. Moritz a dále zatáčkama po č.27 do Rakouska, kde se v Landecku napojujeme na dálnici kolem Innsbrucku až k Salzburku, tam dojíždíme bouřku, než se však stačíme převléct do nepromoků, bouřka i s deštěm mizí v dáli. Pokračujeme proto až k známým do lázní do Geinbergu. Najeto 520 km. Jeden den relaxujeme naše bolavá těla v prázdných lázeňských bazénech.


7.7. Je zataženo a máme před sebou poslední přejezd směr domov. Nad Passau v dálce černo, volíme proto trasu na Linz a přes Dolní Dvořiště a Tábor. Tím se bouřce vyhýbáme a ve 14.00 jsme doma. Dáváme motorky do garáže a poprvé po 14 dnech začíná "pořádně lejt". Najeto 330 km.


Závěr: Úžasná 14 denní motorkářská dovolená, celkem ujeto 3150 km, po perfektních silnicích (vyjma ČR), za krásného počasí, bez ztráty zdraví a v dobré náladě.
Roman a Radka
Evropa 2011
Letošní "Evropskou vyjíždku" plánovala Radka a vůbec se s tím "nemazala"! Německo, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Itálie, Rakousko a to včetně přejezdu náročného Passo di Stelvio a nejkrásnější silnice Evropy Davos - Bormio - Itálie.
Vyrážíme kvůli počasí až v pondělí 4.7. směr jezero CHIEMSEE v Německu. Už při obědě ve Vimperku Roman zjišťuje, že se mu rozpadly jeho 10 let staré kalhoty, takže shání pořádnou jehlu a niť - na opravu. Na místo dorážíme kolem 16 hodiny a ubytováváme se u místní selky sídlící na náměstí i se svýma 40ti krávama a hnojem. Tato kombinace prosycuje odérem nejen náš pokoj, ale i příjemné městečko. Roman se pouští pomocí kombinaček do opravy kalhot :-). Potom procházka a příjemná večeře - opravdu hezké místo. Najeto 380km.

Druhý den - po snídani na dvorku statku, vyrážíme na vyjíždku směr Hitlerovo "Orlí hnízdo" v OBERSALZBERGU. Nedá se vyjet až nahoru musíte speciálním busem a vstupenkou - potom chodbou a výtahem! Hezké výhledy - počasí nám přeje. Focení u krbu - dárek od Musolliniho. No bydlet bychom tady nechtěli, je to fakt divný - spíš taková turistická chata. Při cestě zpět spadne pár kapek, ale jen co dorazíme a dáme motorky do garáže přichází pekelná bouřka, jejíž následky likvidují místní hasiči do noci. Najeto 160 km.

Ráno vyrážíme za krásného počasí přes MURANAU, LINDEN až do KONSTANZ (Kostnice). Tam bohužel nenacházíme vhodné ubytování, tak nakonec končíme ve vedlejším Švýcarsku, ve vesničce Gotliebe u nějaký babky na privátě. Jinak cestou jsme několikrát do Švýcarska vjeli a zase vyjeli - nijak se to tady neřeší. Navigace nás občas vede po malých, leč kvalitních "polních" cestách.
Dáváme dobrou večeři s výhledem na Bodensee, ale zjišťujeme, že je zde opravdu draho - pivo 150 Kč a za jídlo 500!! I místní proto jezdí jíst do levnějšího Německa - cca 2km :-), tak pro zítra. Najeto 370km.

Další den věnujeme poznávání "širšího okolí". Začínáme cestou do Schaffhausenu na největší Evropské vodopády, které jsou na řece Rýn. Opravdu hezké a stojí to za vidění. Dál pokračujeme do Curychu. Vyvoněné švýcarské město plné drahých hodinek, pánů bankéřů v kravatách a vlajek. Nic pro nás, tak se dáváme na ústup. Najeto 160km.
Odpoledne se oblékáme do "civilu" a převlečení za klasické turisty jedeme 2 stanice vlakem do Kostnice. Pod pojmem "švýcarský vlak" si nepředstavujte NIC, co jezdí u nás!!
Absolvujeme krátkou prohlídku hezkého centra a končíme v Husově domě, kde je i muzeum. Zrovna na den přesně, kdy ho tady ti "skopčáci" upálili :-(. Dorážíme už po zavíračce, ale paní díky tomu, že jsme Češi, nás ještě pouští samotné na rychlou prohlídku. V místním kostele zapalujeme svíčku za zdar naší cesty i za Husa a večer uzavíráme v zahradní restauraci, kde přes lehký deštík koukáme na krásnou duhu nad přístavem. V noci doprava vlakem zpět a úprk přes pole ve slejváku domů.

Další den ráno je kupodivu krásné modro. Bába nás vyrazila už v 8 ráno (co také s motorkářema, kteří už zaplatili), takže vyrážíme na přejezd k městu LUZERN. Cestou trochu bloudíme a najednou vyjíždíme na letišti, kde si to vesele jedeme přes obě dráhy - a hezky se u toho fotíme :-)). Na tý "věži" z nás byli asi na mrtvici - ještě, že to sem létá jen párkrát denně!
Nacházíme tady příjemný camping a po vybalení stanu vyrážíme na místní největší turistickou atrakci horu PILATUS - nejstrmější ozubnicovou železnicí na světě (prý). Má to být až 48°. Šokuje nás už na začátku jízdné 132 CHF (2600Kč) teda pro oba. Ale jinak to opravdu stojí za to. Výhledy jsou krásné a švýcarské "Milky" k tomu krásně zvoní. Dá se pouze doporučit. Večer nám majitel campu dělá buřta s hranolkama za pouhých 400 Kč...ach ty ceny:-(( V noci leje, ale stan je OK a motorky suchu v přístřešku. Asi už změníme zemi :-). Najeto 160 km.

Jak řekli, tak udělali :-) Ráno balíme mokrý stan a bez snídaně vyrážíme do lehce zatažených hor. Dostáváme se i do rodiště Wilhelma Tella - má tady krásný pomník :-).
Sluníčko nakonec zvítězí a my absolvujeme první "horské etapy" a přejezdy přes Klausenpass - opravdu výživné - hezké srázy bez svodidel. Směr Linthal a kolem Wallensee do Lichtenštejnska. Místo přechodu tu vlají jen vlajky a hlavní město VADUZ je velké asi jako Beroun :-). Dáváme oběd, fotíme malé centrum, plánujeme další trasu.
Suneme se dál po "žluté", ale zajímavé silnici na Balzers, Klosters a DAVOS - ten nás nijak neuchvátil. Zato silnice která zde začíná ANO !! A nejen nás - byla vyhlášena pořadem "TOP GEAR" jako nejkrásnější silnice Evropy. Trasa Davos - Bormio - Stelvio. Tak hurá na ni.
Nejdříve musíte placeným jednosměrným tunelem (na semafor) opustit Švýcarsko a přes hezké Passo d´Eira jet směr Livigno. Tam dojíždíme kolem 17 hod. a protože máme zatáček už dost, volíme ubytování v příjemném hotýlku s garáží a veselým majitelem. Večer vyrážíme do města, které je bezcelní zónou - takže všude mraky obchodů a nakupujících Italů. My dáváme vínko (levnější než pivo), vynikající pizzu a na konec prosseco s pálenkou - docela smrtící. Ceny jsou přiměřené, lidé veselí. Vítejte v Itálii. :-) Najeto 290 km.


Po snídani vyrážíme s mávajícím hotelierem v zádech a lehkým chvěním v žaludku na "zážitek dovolené". Tomu předchází několik hezkých "passů" směr Bormio. Nejen na zahřátí, ale i pro krásné výhledy. Také přibývá motorkářů, kteří nás potkávají. Minimum jich je ovšem na chopperech - což nás lehce zneklidní.
Konečně přichází kýžený okamžik a vjíždíme do "nekonečných" zatáček Passo di Stelvio. Nakonec to není taková hrůza. Ani Radka díky bravurní jízdě nemá žádné problémy. Nahoře vládne všeobecné veselí dojetých motorkářů a zápach pečených buřtů. Hodně lidí si fotí Valkýru a nechápe jak sem to tam dostal :-) My se tady potkáváme s našima kamarádama Vojtou a Tomášem, kteří sem dorazili chvíli po nás. Dáváme pivko, povinné foto a zjišťujeme, že na druhou stranu - teda dolů je to podstatně horší. I přes pomalou jízdu Roman v půlce klesání "uvaří" zadní brzdu, která přestává fungovat. Dál jen na motor a ručku. Všechno dobře dopadlo a dole po kontrole a vychladnutí brzdy pokračujeme dál.

Co dále? Díky dobrému času se rozhodujeme ještě ten den dojet až k moři. Zkoušíme zrychlení po dálnici - bohužel zabloudíme a dáváme pekelnou zajíždku, v pekelném vedru přes Veronu. Na rozpáleném asfaltu se dají smažit vajíčka :-( Romanovi se z toho ukroutil náhon tachometru, takže zapomene tankovat - celkem nervy. Lepí si náhon k "vidlicím" - a dál bez něj.
Dojíždíme v 20.00 večer do Lido di Jesolo a po chvíli hledání si bereme apartmán u klidného campu JOKER - doporučujeme.
Jsme totálně mrtví. Tento den padl v Itálii teplotní rekord 46°. Najeto 500 km z toho 350 km po žhnoucí dálnici.

Další 2 dny si užíváme relativně prázdných pláží, sluníčka, moře, místních specialit a zaslouženého odpočinku. Sušíme také stan a provádíme další udržovací servis. Motorky jsou v garáži a nechceme je ani vidět. Na rozloučenou kupujeme "v opilecké pýše" dárek - pelech pro naši kočku - takový praktický suvenýr z Itálie. :-)))


Povalování nás díky šílenému vedru přestalo bavit a tak vzhůru přes hory směr domů. Nejdříve, ale přejezd Dolomit přes Cortinu a Alp přes Mittersil.
Příjemná záležitost, dobré silnice, krásné výhledy. Roman si dává poslední špagety v Itálii. U toho bohužel zjišťuje, že mu z motorky kape voda :-(. Ve vedru na dálnici mu prasklo těsnění u vodní pumpy. Na benzince dolévá 1 litr vody a další 3 kupuje do zásoby. Snižujeme cestovní rychlost a otáčky na max. 2000 - pro jistotu.
Bohužel v horách se začíná z jeho zadního kola ozývat zvuk "broušené kosy" a to i přes nové destičky. Převařená kapalina ze Stelvia přestává fungovat. V tuto chvíli se na dojezd moc sázet nedá - máme před sebou několik přejezdů - tak uvidíme.
Nakonec dojíždíme do města Bruck kde se potkáváme s Vojtou a Tomášem. Po večeři vyrážíme popařit do Zell am See (5km) na nějaký festival. Motorkářská kalba jak se patří - co dodat - Roman se popral, Vojta zapálil nás i bar a Radka to roztáčela na parketu. V noci jsme se ještě vloupali do našeho zamklého hotelu :-)). Opravdu vydařený večírek, jak se na motorkáře sluší.
Najeto 400 km.


Ráno po společné snídani se naše cesty rozcházejí. Kluci míří domů - my do našich oblíbených lázní v Geinbergu. Cesta probíhá při opatrné rychlosti s občasným doléváním vody a trochou letního deštíku. Brzda chrastí o něco méně :-)
Dorážíme po obědě a vydáváme se okamžitě naložit naše těla do termálních bazénů - doporučujeme!! Večer - zasloužený spánek. Najeto 160 km.


Poslední den vyjíždíme do zamračené oblohy, ale ani nekápne. Roman líbá hraniční sloupek a děkuje bohu, že na motorce bez brzdy, tachometru, větráku, vody a chlazení dojel. To Radky motorka jela po celou dobu jak víno, bez chybičky. Dál už je to brnkačka a kolem 14 hod. jsme doma. Odstrojujeme a umýváme motorky a říkáme si, jaká to byla perfektní dovolená! Ten den najeto posledních 280 km.


Celkem najeto 2900 km, projeto 5 států, vypito MOOC piv a vypoceno litry potu. Prostě SUPER dovolená na motorce jak má být.
Roman a Radka červenec 2011

Rakousko 2010
Jako každý rok jsme vyjeli směr cizina - tentokrát do Rakouska na sraz k 10. výročí založení VRCC Austria. Cestou jsme si naplánovali zastávku na 3 dny v Geinbergu v našich oblíbených lázních s přespáním u Norberta a Gabi.
Bohužel výjezd z domova byl do deště, který vydržel celých 300km!! Opravdu HNUS :-(. Odpoledne po 5 hodinách jízdy v dešti, jsme se mokří "vytaškovali" do pokoje a zřídili pomocí fénu sušící místo v umyvadle. Poté jsme se konečně vyrazili naložit do termálních bazénů :-)
Ve čtvrtek proběhl krátký přejezd na místo srazu do příjemného hotelu u Dunaje v SCHLOGENU - kousek od Lince.

Počasí nám přálo a postupně přijelo cca 250 kamarádů z celé Evropy povětšinou na "Valkýriích" - krásný to pohled. Pátek byl ve znamení privátních výjezdů - my jsme vyrazili do "Louise" v Linci shánět Radce nové boty - bohužel marně. Tak jsme alespoň v 30C vylezli na místní hrad a najeli 140 km po vesnických silničkách.


V sobotu proběhla perfektně organizovaná vyjíždka "jak jinak v Rakousku :-)" včetně oběda pod kaštany. Prostě pohoda a klídek. Večer se o zábavu starala buď kapela, dýžej nebo probíhalo vození personálu okolo hotelu a jiné motorkářské zábavy. Také jsme utužily přátelské vztahy s VRCC POLSKA a její "mocnou grupou", která na sraz dorazila. Celková úroveň srazu byla skutečně perfektní a na úrovni 4**** hotelu ve kterém se vše odehrávalo - pějeme jenom chválu!! Škoda, že za náš klub jsme zde byli pouze 2 :-(.
V neděli jsme lehce "přeslavení" skočili "do sedel" a vyrazili směr domov, kam jsme v pohodě dojeli za krásného počáska brzy odpoledne.
Výlet i sraz hodnotíme velice kladně i přes prvotní déšt. Najeto cca 950km.
Cestou v horách překonala Romanova Valkýrie magické číslo 666666 - budiž jí přáno alespoň jednou tolik.
Letní jízda po Evropě 2009

Jako každý rok jsme vyrazili na 14ti denní vyjížd'ku po Evropských silničkách. Radka zajížděla svůj nový stroj, tak jsme to vzali "řádně" přes kopečky.
Trasa - Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálie, Rakousko, Německo a domů - dávala tušit zajímavé zážitky.:-)
Radka ve Slovinských horách na šotolinou opravované silnici "prověřila" i své padací rámy (nic moc). Jinak přejezd - Itálie, Slovinsko je opravdu zajímavý!! Po ujetí cca 800km jsme dorazili do městečka Medulin (kousek pod Pulou) a v dešti si sehnali apartmán u moře i s garáží. Což se ukázalo jako správná věc. Zanedlouho totiž dorazil promoklý REBEL, který vzal s povděkem nejen sprchou a jinými vymoženostmi, ale i garáží na sušení stroje a výstroje.
Druhý den vysušen a umyt pokračoval dál na své pouti Evropou. My po návštěvě PULY a vylehávání u moře také.
Počasí nám moc nepřálo, tak jsme se rozhodli pro přejezd přes Itálii, Dolomity, Alpy až do Rakouska. Původně plánovaná trasa - 3 dny se díky dešti stáhla na DEN!! Takže po 800km, 3x přes hřebeny hor a za stálého deště jsme dorazili k večeru úplně "hotový" k našim rakouským známým do lázní Geinberg kousek pod Passau. Tam jsme se z toho 3 dny léčili v místních termálních bazénech:-)
Celkově najeto cca 2000 km - žádné dálnice, většinou hory a úzká sedla - "pasy". Bez nehod a ztáty zdraví či nálady!!

2.INZANE Německo 22.-25.5 2008
Podruhé se konalo celoevropské setkání klubů VRCC. Organizoval ho Německý klub ve městě Brunschweig poblíž Hannoveru. Vzhledem k Německé povaze vše bylo perfektně připravené - ubytování v pohodlném hotelu ,dostatek parkovacích míst ,pěkné vyjíždky i kuchaři se sakra vysokýma čepicema ,kteří se starali o žaludky účastníků. Těch se sjelo ke 4 stovkám na cca 200 strojích. - co Valkýra to originál :-))
Nejvíce lidí bylo z Německa a Polska z nejdále z Portugalska. Nechyběla ani početná Finská výprava ,která přijela okouknout organizaci - příští INZANE je v LAHTI!!
Díky skvělému počasí a pohodové atmosféře 4 dni utekly jak voda - takže co dodat - určitě to stálo to za to vidět!!
ROMAN



Několik "kuriozit"
Co se týká "holek" na Valkýrách - přijeli 3!! z Toho ta "nejmenší" - má 160cm a 45 kg!! JO a pořád se směje :-))

ALPY
Týdenní jízdu po Alpách jsme si užili letos už podruhé. Vloni nám počasí přálo, takže jsme spotřebovali víc krému na opalování, než kdybychom se smažili někde u moře. letos to bylo horší, ale zase jsme vyzkoušeli kvalitu nepromoků.
Po oba roky jsme si za základnu zvolili Mittersil. Je to od nás něco kolem šesti set kilometrů, takže jsme si cestu i kvůli pohodě a pokoukání kolem rozdělili na dvě části – první den odpoledne do kempu Pod hrází ve Vyšším Brodě a druhý přes hranice a kolem jezer do Mittersilu. Ve Vyšším Brodě pozor na nenechavé parchanty. pokusili se nám očesat motorky, ale díky alarmu na jedné z nich se jim to nepodařilo. Jinak fajn kemp, ubytování za 200 na jednoho v chatce. Žádný luxus, ale ujde to. Mittersil je lyžařské centrum, takže se tam dá najít ubytování kolem 20 EUR za krásné pokoje s výhledem na hory a snídaní úplně bez problémů. Je tam mimo jiné i bazén, ale je dost drahý.
Dělali jsme hvězdicové vyjíždky. Bez problémů se tam dá strávit čtrnáct dní. Takže jen pár tipů. Grossglocknerhochalpenstrasse asi zná každý. Za 17 EUR bombastické ježdění. Tedy pokud je krásně. Zažili jsme tam i mlhu, že nebylo vidět na řidítka a to pak stálo za starou belu. Obdobný zážitek nabízí za 5 EUR vyjíždka na Kitzbueler Horn k Alpincentru. Nahoru se dá jít ještě k vysílací věži, ale doporučuji dát přednost restauraci s výhledem. Mají tam super jídlo a ještě vám ho donesou až ke stolu.
Kousek od Mittersillu je Kitzbuehel. Prochajda centrem je super, zvláště, když jako my jste tetovaní a oblečení do kůže. Místní smetánka trochu koukala, ale nikdo se nám nepletl do cesty. Nedaleko je Aurach a horská zoo. Tolik jelenů pohromadě nikdo z nás ještě neviděl. Pár kilometrů to taky je ke Krimmelským vodopádům. Při výstupu nad ně se teprve pořádně oddělí zrno od plev, proto ti odvážnější z nás dali přednost pohledu zespoda a koupeli v ledové vodě.
V okolí je několik vysokohorských přehrad. Návštěva stojí za to. I bezplatně nebo s poplatkem za autobus se dostanete až na hráz. Paráda. No a na celodenní výlet je vyjíždka k Hitlerovu Orlímu hnízdu. To sice je už v Německu, ale cesty jsou super a zatáček tisíce.
Vloni jsme cestu zpět vzali přes Gossau pod Dachsteinem. Krásné jezero a parádní cesta. Taky námět. Určitě se někdy potkáme a pokud bude zájem, můžeme poskytnout hromadu osobních zkušeností a zážitků. Pochopitelně i nás zajímá, co jste kde viděli vy.
Ahoj.
Budy -- jiri.ondrck@seznam.cz


Rakouská jezera
Pokud si chcete zajezdit po dobrých silnicích , vykoupat v čisté vodě a usínat v pohodových a „vyvoněných“ kempech – vyražte do Rakouska – na JEZERA!!
Jedná se o oblast mezi Salzburgem a Gmundem. Příjezd z čech přes přechod Dvořiště – dále doporučuji použít kousek dálnice A1 směr Salzburg – sjezd č. 216 na GMUND. Na první den zcela dostačující trasa po které se nabízí spaní v několika kempech u jezera TRAUNSEE. Za návštěvu stojí krásný jezerní zámek ORTH přímo u města i večerní procházka po Gmundu samotném.
Další den lze podniknout vyjíždky po okolí směr jezero v horách OFFENSEE pro osamocené koupání , město BAD ISCHL s císařskou rezidencí Františka Josefa a parkem okolo , a dále na OBERTRAUN kde vás lanovka vyveze na zadní stranu Dachsteinu. V mezistanici si můžete vystoupit a vypravit se na prohlídku ledové jeskyně. Je fakt , že tam se lámal chleba , protože motorkářský boty opravdu nejsou vhodný pro vysokohorský tůry . Dolů jsem šel raději bos!
Pár tipů na zajímavosti v okolí pro trasy dalších dnů : jezírko GOSAUSEE odkud je krásný výhled na Dachstein –doporučuji , solné doly v HALEINu – vyfasujete „fáráky“ a už to frčíte vláčkem do hlubin – zajímavé , jezero GRUNDLSEE na jehož zadním konci najdete příjemný kemp ve vesnici GOSSL a pláž ke koupání , SCHAFBERG – pro milovníky železnic , protože tady mají „zubačku“ co vás vyveze do neskutečné výšky místní hory , kde si můžete dát pivko a oběd za rozumnou cenu a s krásným výhledem , a samotný Salzburg na jehož okraji najdete několik příjemných malých kempů pro přespání.
CENY: benzín téměř jako u nás , ubytování v penzionech 30-50 Eur za pokoj , kempy 10-20 Eur. Za stan, motorku + 2 lidi – prosím nesrovnávat s kempama u nás !!! Společný mají jen název.
CESTA: perfektní silnice plné zatáček , příjemní lidé i policajti , NEKRADE SE , celkem najedete dle aktivit tak 1000-1500km za celý pobyt – není to daleko.
Délku doporučuji min.4 dni , ale týden stačí. Jezdíme každý rok znovu a znovu takže se třeba potkáme – určitě to stojí za výlet!!
Roman


PYRENEJE 2006
Účastníci : Radim (F6C) a Robert (Varadero).
Délka trasy: 6000 km.
Doba : 19 dnů (17.6. – 5.7.2006).
Ubytování: pensiony, hotely, kempy (bungalovy, karavany).
Počasí: déšt 3x30 min. za celou cestu. Vedro,slunečno.

Základní dohoda byla co do směru cesty s tím, že konkrétní průběh následujícího dne upřesníme každý večer. Základními cíli bylo projet Provence –Arles, nejvyšší most v EU u Millau, Carcassonne a Pyreneje od Středozemního moře až po Atlantik. Všechny cíle jsme pokořili, i když se v jednu chvíli se zdálo, že Atlantik je až příliš daleko. Vlastní cesta začala ve Studnicích u Jindřichova Hradce a po obrovské nudě na rakouských dálnicích jsme nocovali v Rakousku pár kilometrů za Landeckem v městečku See na počátku SilveretaAlpenStrase. (foto 1-2). Tuto boží trasu samozřejmě doporučuji – za těch 11 Euro to fakt stojí!!!
Následujícím zážitkem byl San Bernardino pass (obr. 3.) ve Švajcu, na cestě z Churu do Bellinzony. I ten stál zato, že jsme museli za 36 Euro koupit dálniční známku, bo jinak to nešlo . Na noc jsme si odskočili do Itálie k Lago Maggiore pro levnější nocleh v kempu. Cesta kolem jezera je zoufalým utrpením a nedoporučuji ji. Přesto, že bylo před sezónou, na té uzoučké a jediné cestě se nedá předjíždět, všichni tam jezdí 50kou. Lezla nám krkem už po prvních 20 km. Od jezera jsme makali směr Švajc na Sierre a Sion po devítce a užili jsme si nádhernou širokou cestu vedoucí přes Simplon pass. Jeli jsme dále až do Martigny(obr.4.), kde jsme hodili blinkr doleva na Chamonix a večer už jsme pili pivo v jakémsi městečku 20 km za Albertville.


Následovala opět strašná nuda na dálnici na jih do Provence. Těšil jsem se na ten kraj jak malý kluk na první koloběžku. Když jsme odbočili doprava z dálnice u Cavallionu a nabrali okreskama směr Arles, rychlost spadla na cca 40 km/h a teplota ve stínu vyskočila na cca 35 st. A mohu vám říci, že stínu na cestě bylo sice dost (jsou tam kolem cest aleje, nebo se jede řídkým lesem) ale tam, kde jsme museli někdy i desítku minut stát, kvůli opravám cest, stín fakt nebyl. V té kůži, co jsem měl jako „pravověrný“ na sobě tekly řeky potu. Pochopil jsem v té chvíli, že slunko fakt může přivést chlapa k šílenství. Nedivím se Van Goghovi. Po krátkém občerstvení a odpočinku jsme pokračovali směrem na Montpellier a konec dne byl učiněn v kempu na pláži v městečku Sete. Sete (obr.5-6) je typické plážové městečko s přístavem pro turistické plachetnice a velké trajekty (i do Afriky).
Po pěti dnech na cestě jsme se rozhodli v tomto prostředí zůstat dvě noci, trochu se porozhlédnout po okolí a udělat plánovaný výlet na most v Millau(obr. 7-8). Také jsme poprvé na cestě zapochybovali, jestli jsme si nevzali příliš velké sousto. Za námi bylo 2700 km, před náni ještě cca 3300. Po jednodenním odpočinku se nám už vrátil optimismus a chmurná představa, že nedojedeme k Atlantiku byla zažehnána. Nutnou podmínkou celé moji pohody (jak definoval Robert) bylo „mít plné břicho, plnou nádrž a mezi nohama motorku“.
Výlet do Millau na most zabral celý den. Jednak jsme jeli těmi nejužšími okreskami přes hory, jednak jsme si to užívali. Krajina tam je krásná, připomínající něco mezi Beskydami a Jeseníky. Také jsme trochu bloudili, ale všude, kde jsme zastavili bylo krásně. Trochu práce dalo najít nájezd na dálnici, pak se zjistilo, že nájezd ještě není hotový (v mapě ale byl). Nakonec ale vše dopadlo OK, zaplatili jsme 7,5 Euro a projeli asi 15km po dálnici včetně toho mostu.Zpátky jsme do kempu dojížděli za kýčovitého západu slunce a s očekáváním, jestli ještě na cestě potkáme něco krásnějšího, než údolí s mostem u Millau.


No a teprve, když opouštíme Sete, začíná hlavní část naší cesty. Makáme do Carcassonne, což je nádherné historické město, jehož dominantou je historická část s hradem. Srovnal bych to snad jen se San Marinem. Dále plujeme směr Quillan a nocujeme na Col de Perche, pod hlavním hřebenem Pyrenejí. Další den začíná trochou deště, po 30 km svítí slunko. Pohybujeme se v cca 1600 m.n.m. Začíná před námi to, kvůli čemu jsem tu jel – miliony zatáček v desítkách průsmyků – a budu toho mít na konci cesty i já „plnou prdel“.
Andora (obr. 9)je před námi. Malé hlavní město je sevřeno mezi vysokými srázy a na šířku má cca 600m a táhhne se údolím asi 3km. Po té nás vítá Španělsko, což znamená levný benzín – 1.9 Euro a drahé ubytování – 40 Euro se snídaní. Sem tam potkáváme motorkáře – jen zřídka, provoz je tak malý, že se cítíme až stísněně. Jen jakási parta Švýcarů nás potkává pravidelně asi tři dny po sobě, protože mají podobnou trasu ale jiné pořadí cílů.
Sjíždíme z Andorry dolů do La Seu de Urgel, pak na Sort a zpátky do kopců směr Francie. V horách máme ubytování. Další den pak pokračujeme na hranici , kterou překračujeme přes průsmyk Col de Portilion(obr. 10). Tady začínají trasy Tour de France a podobných cyklistických závodů – asfalt je tu počmáraný pokynama cyklistům V průsmyku Col de Peyrosourde je nádherná vyhlídka. Pak cesta padá ve stovkách zatáček dolů do Arreau, aby zase mohla šplhat na Col de Aspin. Potkáváme stále častěji cyklisty (asi 4 za půl hodiny) než auta. Motorky nikde, počasí azuro s kýčovitými obláčky.
A jako na houpačce zase valíme dolů do Ste Marie de Campan, kde odbočujeme doleva na Col de Tourmalet(obr.11-12), což je Mekka znalců Tour de France. Z Tourmaletu sjíždíme velice opatrně (v zatáčkách je štěrk) a v nižších polohách zase dáváme pozor na „kušajse“. (Kolegové motorkáři v protisměru na nás to slovo řvali, ale Robert, přestože umí dobře německy pochopil, až najel ..). To bylo první setkání s hovnem (kravským) na silnici. Dorazili jsme do Argeles-Gazost (jižně od Lourdes), kde jsme složili hlavy přes noc a ráno pak jsme se dali doleva a přes další dva průsmyky dojeli k Eaux Bones na cestu N134, vedoucí z Francie opět do Španěl.


Průsmykem Col de Pourtalet jsme vjeli do Španělska. Necháváme za zády vrcholky Pyrenejí – sjíždíme až pod úpatí. Zde odbočujeme na N330 (směr Jaca) a pak dále jedeme na N240 (směr Pamplona). Po cca 15 km za Jacou jsme si odskočili na kulturně-historický výlet do Monastiru San Chuan de La Pena. Tam jsou dva monastiry – nový, opravený s peněz EU, a starý, vyhrabaný do skály. Zdejší skály a vlastně celý masív je velmi zajímavý – geolog by si zgustnul.
Po návratu na hlavní cestu pokračujeme na cestě k jezeru Yasa, kde v kempu dostáváme bungalov a v hospodě potkáváme německou skupinu na Baworácích. Večer v jedenáct se pak všichni museli jít podívat, co to je za divnou motorku F6C – nemohli pochopit, že někdo jiný vyrábí boxery a dokonce šestiválce, byli v údivu ( a také trochu nametení z těch piv).
Ráno jsme nabrali opět přísně severní směr a pelášíme opět do Francie po NA 137 až na Pic de Orhy (obr. 13-14). Při průjezdu údolím jsme pozorovali na cestě drobné kamínky, bylo jich čím dál více. Byly divné – neprskaly pod kolama – bylo to druhé setkání s hovnem, tentokrát ovčím. Tady při výjezdu na Pic de Orhy jsem prožil „svoji cestu do nebe“. Tak krásný výjezd jsem ještě neabsolvoval. Nyní si jej přehrávám na videu, jelikož celé Pyreneje byly snímány videokamerou se stativem na řidítkách – a je se na co koukat. Nádherně jsem si užíval posledních pár zatáček před vrcholem, docela jsem držel plyn naplno. Před vrcholem krátký tunel, přes který zářilo proti mně slunko. Výjezd z tunelu velmi ostrou vlevo, ještě pár zatáček a parkoviště, pod kterým pluly mraky.
Baskickem jsme již projeli velmi rychle a spěchali jsme do Biarritz a hledali nějaký kemp na pobřeží Atlantiku ( obr. 15) Ceny však nás zahnaly dále (asi 5km) do vnitrozemí. Tam jsme dva dny odpočívali a nabírali sílu na odpornou a nudnou cestu domů po francouzských, švýcarských a rakouských dálnicích.


Cíle bylo dosaženo, bylo to náááádherné a jel bych to znova. Doporučuji všem, byl to zážitek na celý život.
Napsal: Radim
Foto: Robert