Nebojte se podělit o zkušenosti nebo se zeptat jiných.+ Vaše tipy a porady z cest nejen po čechách
Pokud by jste si mysleli , že stěrače motorky nemají - tady je důkaz o skutečné pravdě :-))
zatím na "ruční" pohon - za to originál - žádný samo domo !! No někteří motorkáři nevycházeli z údivu!
Týdenní jízdu po Alpách jsme si užili letos už podruhé. Vloni nám počasí přálo, takže jsme spotřebovali víc krému na opalování, než kdybychom se smažili někde u moře. letos to bylo horší, ale zase jsme vyzkoušeli kvalitu nepromoků.
Po oba roky jsme si za základnu zvolili Mittersil. Je to od nás něco kolem šesti set kilometrů, takže jsme si cestu i kvůli pohodě a pokoukání kolem rozdělili na dvě části – první den odpoledne do kempu Pod hrází ve Vyšším Brodě a druhý přes hranice a kolem jezer do Mittersilu. Ve Vyšším Brodě pozor na nenechavé parchanty. pokusili se nám očesat motorky, ale díky alarmu na jedné z nich se jim to nepodařilo. Jinak fajn kemp, ubytování za 200 na jednoho v chatce. Žádný luxus, ale ujde to. Mittersil je lyžařské centrum, takže se tam dá najít ubytování kolem 20 EUR za krásné pokoje s výhledem na hory a snídaní úplně bez problémů. Je tam mimo jiné i bazén, ale je dost drahý.
Dělali jsme hvězdicové vyjíždky. Bez problémů se tam dá strávit čtrnáct dní. Takže jen pár tipů. Grossglocknerhochalpenstrasse asi zná každý. Za 17 EUR bombastické ježdění. Tedy pokud je krásně. Zažili jsme tam i mlhu, že nebylo vidět na řidítka a to pak stálo za starou belu. Obdobný zážitek nabízí za 5 EUR vyjíždka na Kitzbueler Horn k Alpincentru. Nahoru se dá jít ještě k vysílací věži, ale doporučuji dát přednost restauraci s výhledem. Mají tam super jídlo a ještě vám ho donesou až ke stolu.
Kousek od Mittersillu je Kitzbuehel. Prochajda centrem je super, zvláště, když jako my jste tetovaní a oblečení do kůže. Místní smetánka trochu koukala, ale nikdo se nám nepletl do cesty. Nedaleko je Aurach a horská zoo. Tolik jelenů pohromadě nikdo z nás ještě neviděl. Pár kilometrů to taky je ke Krimmelským vodopádům. Při výstupu nad ně se teprve pořádně oddělí zrno od plev, proto ti odvážnější z nás dali přednost pohledu zespoda a koupeli v ledové vodě.
V okolí je několik vysokohorských přehrad. Návštěva stojí za to. I bezplatně nebo s poplatkem za autobus se dostanete až na hráz. Paráda. No a na celodenní výlet je vyjíždka k Hitlerovu Orlímu hnízdu. To sice je už v Německu, ale cesty jsou super a zatáček tisíce.
Vloni jsme cestu zpět vzali přes Gossau pod Dachsteinem. Krásné jezero a parádní cesta. Taky námět. Určitě se někdy potkáme a pokud bude zájem, můžeme poskytnout hromadu osobních zkušeností a zážitků. Pochopitelně i nás zajímá, co jste kde viděli vy.
Ahoj.
Budy -- jiri.ondrck@seznam.cz
Pokud si chcete zajezdit po dobrých silnicích , vykoupat v čisté vodě a usínat v pohodových a „vyvoněných“ kempech – vyražte do Rakouska – na JEZERA!!
Jedná se o oblast mezi Salzburgem a Gmundem. Příjezd z čech přes přechod Dvořiště – dále doporučuji použít kousek dálnice A1 směr Salzburg – sjezd č. 216 na GMUND. Na první den zcela dostačující trasa po které se nabízí spaní v několika kempech u jezera TRAUNSEE. Za návštěvu stojí krásný jezerní zámek ORTH přímo u města i večerní procházka po Gmundu samotném.
Další den lze podniknout vyjíždky po okolí směr jezero v horách OFFENSEE pro osamocené koupání , město BAD ISCHL s císařskou rezidencí Františka Josefa a parkem okolo , a dále na OBERTRAUN kde vás lanovka vyveze na zadní stranu Dachsteinu. V mezistanici si můžete vystoupit a vypravit se na prohlídku ledové jeskyně. Je fakt , že tam se lámal chleba , protože motorkářský boty opravdu nejsou vhodný pro vysokohorský tůry . Dolů jsem šel raději bos!
Pár tipů na zajímavosti v okolí pro trasy dalších dnů : jezírko GOSAUSEE odkud je krásný výhled na Dachstein –doporučuji , solné doly v HALEINu – vyfasujete „fáráky“ a už to frčíte vláčkem do hlubin – zajímavé , jezero GRUNDLSEE na jehož zadním konci najdete příjemný kemp ve vesnici GOSSL a pláž ke koupání , SCHAFBERG – pro milovníky železnic , protože tady mají „zubačku“ co vás vyveze do neskutečné výšky místní hory , kde si můžete dát pivko a oběd za rozumnou cenu a s krásným výhledem , a samotný Salzburg na jehož okraji najdete několik příjemných malých kempů pro přespání.
CENY: benzín téměř jako u nás , ubytování v penzionech 30-50 Eur za pokoj , kempy 10-20 Eur. Za stan, motorku + 2 lidi – prosím nesrovnávat s kempama u nás !!! Společný mají jen název.
CESTA: perfektní silnice plné zatáček , příjemní lidé i policajti , NEKRADE SE , celkem najedete dle aktivit tak 1000-1500km za celý pobyt – není to daleko.
Délku doporučuji min.4 dni , ale týden stačí. Jezdíme každý rok znovu a znovu takže se třeba potkáme – určitě to stojí za výlet!!
Roman
Účastníci : Radim (F6C) a Robert (Varadero).
Délka trasy: 6000 km.
Doba : 19 dnů (17.6. – 5.7.2006).
Ubytování: pensiony, hotely, kempy (bungalovy, karavany).
Počasí: déšt 3x30 min. za celou cestu. Vedro,slunečno.
Základní dohoda byla co do směru cesty s tím, že konkrétní průběh následujícího dne upřesníme každý večer. Základními cíli bylo projet Provence –Arles, nejvyšší most v EU u Millau, Carcassonne a Pyreneje od Středozemního moře až po Atlantik. Všechny cíle jsme pokořili, i když se v jednu chvíli se zdálo, že Atlantik je až příliš daleko. Vlastní cesta začala ve Studnicích u Jindřichova Hradce a po obrovské nudě na rakouských dálnicích jsme nocovali v Rakousku pár kilometrů za Landeckem v městečku See na počátku SilveretaAlpenStrase. (foto 1-2). Tuto boží trasu samozřejmě doporučuji – za těch 11 Euro to fakt stojí!!!
Následujícím zážitkem byl San Bernardino pass (obr. 3.) ve Švajcu, na cestě z Churu do Bellinzony. I ten stál zato, že jsme museli za 36 Euro koupit dálniční známku, bo jinak to nešlo . Na noc jsme si odskočili do Itálie k Lago Maggiore pro levnější nocleh v kempu. Cesta kolem jezera je zoufalým utrpením a nedoporučuji ji. Přesto, že bylo před sezónou, na té uzoučké a jediné cestě se nedá předjíždět, všichni tam jezdí 50kou. Lezla nám krkem už po prvních 20 km. Od jezera jsme makali směr Švajc na Sierre a Sion po devítce a užili jsme si nádhernou širokou cestu vedoucí přes Simplon pass. Jeli jsme dále až do Martigny(obr.4.), kde jsme hodili blinkr doleva na Chamonix a večer už jsme pili pivo v jakémsi městečku 20 km za Albertville.
Následovala opět strašná nuda na dálnici na jih do Provence. Těšil jsem se na ten kraj jak malý kluk na první koloběžku. Když jsme odbočili doprava z dálnice u Cavallionu a nabrali okreskama směr Arles, rychlost spadla na cca 40 km/h a teplota ve stínu vyskočila na cca 35 st. A mohu vám říci, že stínu na cestě bylo sice dost (jsou tam kolem cest aleje, nebo se jede řídkým lesem) ale tam, kde jsme museli někdy i desítku minut stát, kvůli opravám cest, stín fakt nebyl. V té kůži, co jsem měl jako „pravověrný“ na sobě tekly řeky potu. Pochopil jsem v té chvíli, že slunko fakt může přivést chlapa k šílenství. Nedivím se Van Goghovi. Po krátkém občerstvení a odpočinku jsme pokračovali směrem na Montpellier a konec dne byl učiněn v kempu na pláži v městečku Sete. Sete (obr.5-6) je typické plážové městečko s přístavem pro turistické plachetnice a velké trajekty (i do Afriky).
Po pěti dnech na cestě jsme se rozhodli v tomto prostředí zůstat dvě noci, trochu se porozhlédnout po okolí a udělat plánovaný výlet na most v Millau(obr. 7-8). Také jsme poprvé na cestě zapochybovali, jestli jsme si nevzali příliš velké sousto. Za námi bylo 2700 km, před náni ještě cca 3300. Po jednodenním odpočinku se nám už vrátil optimismus a chmurná představa, že nedojedeme k Atlantiku byla zažehnána. Nutnou podmínkou celé moji pohody (jak definoval Robert) bylo „mít plné břicho, plnou nádrž a mezi nohama motorku“.
Výlet do Millau na most zabral celý den. Jednak jsme jeli těmi nejužšími okreskami přes hory, jednak jsme si to užívali. Krajina tam je krásná, připomínající něco mezi Beskydami a Jeseníky. Také jsme trochu bloudili, ale všude, kde jsme zastavili bylo krásně. Trochu práce dalo najít nájezd na dálnici, pak se zjistilo, že nájezd ještě není hotový (v mapě ale byl). Nakonec ale vše dopadlo OK, zaplatili jsme 7,5 Euro a projeli asi 15km po dálnici včetně toho mostu.Zpátky jsme do kempu dojížděli za kýčovitého západu slunce a s očekáváním, jestli ještě na cestě potkáme něco krásnějšího, než údolí s mostem u Millau.
No a teprve, když opouštíme Sete, začíná hlavní část naší cesty. Makáme do Carcassonne, což je nádherné historické město, jehož dominantou je historická část s hradem. Srovnal bych to snad jen se San Marinem. Dále plujeme směr Quillan a nocujeme na Col de Perche, pod hlavním hřebenem Pyrenejí. Další den začíná trochou deště, po 30 km svítí slunko. Pohybujeme se v cca 1600 m.n.m. Začíná před námi to, kvůli čemu jsem tu jel – miliony zatáček v desítkách průsmyků – a budu toho mít na konci cesty i já „plnou prdel“.
Andora (obr. 9)je před námi. Malé hlavní město je sevřeno mezi vysokými srázy a na šířku má cca 600m a táhhne se údolím asi 3km. Po té nás vítá Španělsko, což znamená levný benzín – 1.9 Euro a drahé ubytování – 40 Euro se snídaní. Sem tam potkáváme motorkáře – jen zřídka, provoz je tak malý, že se cítíme až stísněně. Jen jakási parta Švýcarů nás potkává pravidelně asi tři dny po sobě, protože mají podobnou trasu ale jiné pořadí cílů.
Sjíždíme z Andorry dolů do La Seu de Urgel, pak na Sort a zpátky do kopců směr Francie. V horách máme ubytování. Další den pak pokračujeme na hranici , kterou překračujeme přes průsmyk Col de Portilion(obr. 10). Tady začínají trasy Tour de France a podobných cyklistických závodů – asfalt je tu počmáraný pokynama cyklistům V průsmyku Col de Peyrosourde je nádherná vyhlídka. Pak cesta padá ve stovkách zatáček dolů do Arreau, aby zase mohla šplhat na Col de Aspin. Potkáváme stále častěji cyklisty (asi 4 za půl hodiny) než auta. Motorky nikde, počasí azuro s kýčovitými obláčky.
A jako na houpačce zase valíme dolů do Ste Marie de Campan, kde odbočujeme doleva na Col de Tourmalet(obr.11-12), což je Mekka znalců Tour de France. Z Tourmaletu sjíždíme velice opatrně (v zatáčkách je štěrk) a v nižších polohách zase dáváme pozor na „kušajse“. (Kolegové motorkáři v protisměru na nás to slovo řvali, ale Robert, přestože umí dobře německy pochopil, až najel ..). To bylo první setkání s hovnem (kravským) na silnici. Dorazili jsme do Argeles-Gazost (jižně od Lourdes), kde jsme složili hlavy přes noc a ráno pak jsme se dali doleva a přes další dva průsmyky dojeli k Eaux Bones na cestu N134, vedoucí z Francie opět do Španěl.
Průsmykem Col de Pourtalet jsme vjeli do Španělska. Necháváme za zády vrcholky Pyrenejí – sjíždíme až pod úpatí. Zde odbočujeme na N330 (směr Jaca) a pak dále jedeme na N240 (směr Pamplona). Po cca 15 km za Jacou jsme si odskočili na kulturně-historický výlet do Monastiru San Chuan de La Pena. Tam jsou dva monastiry – nový, opravený s peněz EU, a starý, vyhrabaný do skály. Zdejší skály a vlastně celý masív je velmi zajímavý – geolog by si zgustnul.
Po návratu na hlavní cestu pokračujeme na cestě k jezeru Yasa, kde v kempu dostáváme bungalov a v hospodě potkáváme německou skupinu na Baworácích. Večer v jedenáct se pak všichni museli jít podívat, co to je za divnou motorku F6C – nemohli pochopit, že někdo jiný vyrábí boxery a dokonce šestiválce, byli v údivu ( a také trochu nametení z těch piv).
Ráno jsme nabrali opět přísně severní směr a pelášíme opět do Francie po NA 137 až na Pic de Orhy (obr. 13-14). Při průjezdu údolím jsme pozorovali na cestě drobné kamínky, bylo jich čím dál více. Byly divné – neprskaly pod kolama – bylo to druhé setkání s hovnem, tentokrát ovčím. Tady při výjezdu na Pic de Orhy jsem prožil „svoji cestu do nebe“. Tak krásný výjezd jsem ještě neabsolvoval. Nyní si jej přehrávám na videu, jelikož celé Pyreneje byly snímány videokamerou se stativem na řidítkách – a je se na co koukat. Nádherně jsem si užíval posledních pár zatáček před vrcholem, docela jsem držel plyn naplno. Před vrcholem krátký tunel, přes který zářilo proti mně slunko. Výjezd z tunelu velmi ostrou vlevo, ještě pár zatáček a parkoviště, pod kterým pluly mraky.
Baskickem jsme již projeli velmi rychle a spěchali jsme do Biarritz a hledali nějaký kemp na pobřeží Atlantiku ( obr. 15) Ceny však nás zahnaly dále (asi 5km) do vnitrozemí. Tam jsme dva dny odpočívali a nabírali sílu na odpornou a nudnou cestu domů po francouzských, švýcarských a rakouských dálnicích.
Cíle bylo dosaženo, bylo to náááádherné a jel bych to znova. Doporučuji všem, byl to zážitek na celý život.
Napsal: Radim
Foto: Robert