V životě většiny motorkářů, kteří se dožili ve zdraví a celí 50 let a více nastane občas otázka „ mám tohle za potřebí ? “
U nás k ní došlo loňský rok (2016) při náročném přejezdu v rámci našeho každoročního putování Evropou. Silnička ve Slovinských horách podél říčky Soča se dá jen doporučit a cílové město Bovec také. Jezdíme tam rádi. Tedy pokud zrovna nepřijde pořádná bouřka. Po třech hodinách jízdy ve slejváku na úzké cestě zasypané spadaným listím a větvemi, zpestřených průjezdem škarpou, se mě ve sluchátku ozvala Radka, která na svém stroji bojovala za mnou – kdybychom měli kabrio, tak by šla zatáhnout střecha !! Semínko pochybností bylo zasazené. Zbytek jsme probrali u piva a sušení věcí v Bovci. Jak praví lidová moudrost : „Mezi motorkou a smrtí, je ještě kabrio!“
Jsme celkem akční, takže po příjezdu domů jsme začali shánět patřičný vůz.
Předem jsme vyškrtli páprdovské kočáry typu Mustang, BMW 3 a více, Chrysler a podobné. Nic proti, ale nepotřebujeme zadní sedačky a ani si natřásat ego. Chtěli jsme vlastně motorku se střechou . Volba typově padla na sportovní dvoumístný roadster za „rozumnou cenu“.
Takové rozhodnutí Vám zúží výběr na BMW Z 3 - 4, Alfa Romeo a Porsche Boxster. Vyzkoušeli jsme všechno a s jednou Alfičkou už jsme si málem plácli.
Bohužel (bohudík) pán musel zrovna odjet na dovolenou.
Po měsíci ježdění po Čechách a testování aut, se kousek od našeho domu objevil kup snů (jak z Amerického filmu) . Z důvodu nemoci se prodával rodinný miláček – „pouze do dobrých rukou“. Museli jsme odpřisáhnout při jeho blatníku, že ho neprodáme dál, budeme leštit, garážovat a opečovávat.
O ježdění se nemluvilo – oni v něm totiž skoro nejezdili. Vše jel pán zkontrolovat až k nám domů! Poměr cena – výkon nemohl být lepší. Ukecali jsme ještě slevu na servis.
Stali jsme se tímto majiteli 10 let „nového“ lehce zajetého Porsche Boxster.
Auto rovnou putovalo do servisu, kde koukali v oněmění na perfektní stav, ale i zpuchřelé gumy na sporťáku – to tu ještě neměli. Průměr rychlosti dle počítače 42km/motohodina byl taky zajímavý údaj.
No vyměnili jsme všechno, co šlo a co bylo z gumy, plus brzdy, kotouče, rozvody atd…. Do motoru vrazili METALTEC, pokřižovali se a vyjeli. Hned z úplně prvního radaru nám následně přišla hezká rodinná fotka (za 1000Kč).
Kdo jel někdy v motokáře, dokáže pochopit jak se cítíte při prvních kilometrech.
Posez 10cm nad zemí, fouká vám na hlavu, táhne na ramena, řízení je tuhý a opravdu se nadřete, podvozek je tvrdý a malé sportovní sedačky také, takže po hodině už nevíte jak si sednout . Ten kdo to navrhoval měřil asi jen 170cm, takže já se do toho skoro nevejdu (185/100). Motor díky umístění mezi osama máte 20cm za hlavou, takže CD s muzikou klidně nechte doma.
Kupte si čepici a šálu. Žere to 10l na 100, ale jen od 98oct výše, takže si připravte penízky. Prostě peklo po všech stránkách! A nejhorší na tom je, že když už se v tom svezete, tak s tím NECHCETE přestat . Ono Vás to totiž úplně vtáhne do jízdy a motorkářský pojem „ s větrem ve vlasech“ tady skutečně nabyde jasné obrysy.
Je to opravdu rychlé (zatím 250 max), ale také to dokáže zrychlit. Řízení je přesné – nic Vám neodpustí, ale kam to otočíte tam to jede. A ten motor co Vám řve do uší při 7000ot/min a 130km na 3 stupeň také není špatný. Jeho umístění uprostřed auta tomu dává opravdu dobré jízdní vlastnosti a 2 kufry - v předu i vzadu. Nic proti Carreře, ale tohle také není špatné.
Nakonec jsme za rok a kousek najeli cca 15000km po větší části Evropy, přes hory, doly a údolí. Musíme uznat, že možnost zatáhnout střechu a pustit si topení do sedaček je opravdu dobrá. Jízda perfektní, zážitky též. Mohla by být spokojenost. Je zde však jeden problém.
Co motorky?
Zatím to chudinky dost „odskákaly“, ale slíbili jsme si, že to příští rok zkusíme dohnat. Jak říkal kamarád motorkář – „je to těžké rozhodování“ – nyní už víme že NENÍ. Z pohledu pohodlí versus zážitek, bohužel autíčko vede. Po 40 letech v sedle je těžké si to přiznat, ale chce to zkusit.
Resumé:
pokud už Vás opravdu nebaví moknout a klouzat se při delších cestách, kdy je počasí vždy nejisté, ale nechcete se vzdát ježdění a „větru ve vlasech“ může se stát kabrio rozumnou volbou.
Motorky zůstávají dále a doufáme, že bude dost času na obojí. I když „ laťka je nastavená dost vysoko“.
V roce 2005 jsem si koupil černou lehce kleplou Valkýru po nějakým Německým důchodcovi. Ten se s ní někde vyválel, tak mu to asi babička Gertruda zatrhla.
Samozřejmě, jako většina majitelů tohoto stroje, ani já jsem nebyl spokojený se vzhledem, takže začala přestavba. A to opravdu "od podlahy". Po 4 měsících shánění a vybraném kontu jsem byl majitelem benzínové ZEBRY a jel se pochlubit na jarní moto výstavu.
Také jsem zjistil, že se není s kým "bratřit" takže jsem ještě založil klub VRCC Czech Republic.
Při pohledu zpět určitě nelituji volby stroje ani ničeho co jsem udělal. Spolehlivost, krásný vzhled, rozumné jízdní vlastnosti - není co měnit.
Proč sedlám F6C:
- protože jsem k ní časem a přes různé typy motorek "dozrál"
- je to láska každým coulem
- když mě chcípne 1 svíčka , ani to nepoznám , když 2 pořád jedu - ostatní stojí a čuměj na drát
- jmenuje se "Máňa" a je to Zebra a já mám zvířátka rád
- a protože rád něco pořád leštím :-) - teda chromy myslím !! (a tady je jich celkem dost)
Kontakt - rokacz@seznam.cz
Po 10 letech jsem se rozhodl vystoupit z klubu, který jsem tady založil.
Pár důvodů najdete ZDE - stačí kliknout:
